Kláro, nezlob se, to nechci

Bydlení je pro mě dost intimní věc.
Dvě police oblečení si neumím představit, to já potřebuju hadrů...
A manžel toho má taky hodně, sice ne na počet, ale jak je obrovský, tak jedny jeho kalhoty jsou jak 5 mých
A jeho botky padesátky vyžadují též specifický způsob skladování

Ale stejně se to dá. Podle mě na vzdušnosti přidává jednolitá podlahová plocha - hrozně ji zaplňují třeba spousty nožiček (navíc se to pak blbě vytírá, že) - proto krom stolu a židlí, kde to teda jinak nejde, máme na stěnách přidělané opravdu kdeco. Třeba mi manžel vyrobil noční stolek, který je na zdi - žádné nožky. Nebo jako pracovní stoly máme vlastně veliké "police" přidělané na zdi - opět nula noh. Všechny ty počítačové serepetičky - tiskárna a spol. jsou na dalších policích, opět nic, co by mělo nohy. A ono to jako celek působí tak nějak větší, když sedím na křesle a vidím tu souvislou podlahu, zabíhající i pod pracovní kout.
A máme hodně nábytku bílého - právě třeba i ty kuchyňské skříňky v "obýváku" - nedali jsme jim samozřejmě kuchyňské úchytky, takže jsou to jen dvířka, bílá, a vlastně vůbec neruší a nezaplňují, teda psychicky. A vůbec nikdo nepoznal, že je to "kuchyň"

Pak jsme ve fázi budování malého podhledu v takovém výklenku - to zatím muž nedodělal, ale už jako začal

Nepřipadá mi to nijak tragicky malé. Obrovská výhoda je navíc zahrádka - v minulém bytě nám imrvére v bytě strašil sušák s prádlem, ten je teď pořád venku, navíc od jara do podzima tam dost i večeříme a vůbec napůl žijeme... nebo když je ptořeba udělat něco prosotrově náročného (třeba něco natřít, smontovat), tak není třeba vystěhovat půl nábytku z pokoje, ale stačí se s tím vyvalit na zahrádku... není to tak malé, neboj
