Na oknech mi vyhovuje momentálně nejvíc tenčí kovová tyč a na ní buď kroužky se žabkami, nebo látková poutka - z materiálu záclon a závěsů jsem ušila taková široká veliká, to se taky dobře šoupe a vypadá to řekla bych lépe. Vyhovuje mi na tom to, že při praní manžel jen vyhákne konec tyče a záclonu mi z toho dolů sesype a já si z toho oberu žabky a na vyprané je zas nacvakám v pohodlí sezení na křesle.
Kolejničky s jezdci a žabkami nemám moc ráda, protože sesypat takto dolů na snadné obrání se to nedá a já to ani ze štaflí pořádně nevyháknu, jsem prťavá a ruce úplně nad halvou jsou mi nepříjemné, jsem pak nemotorná a trvá mi to. No a manžel tohle piplavé obírání po jedné žabce špatně snáší, že potřebuje rozmach na něčem větším, ne takovouhle prdiprácičku

Kolejničku používám na závěs, který máme jako částečné, spíš psychické oddělení jídelního koutu - ten jsem chtěla hned od stropu, proto ta kolejnička - na tyči by tam byla divná mezera pod stropem.
Na lanku máme také jeden závěs, spíš mi to nevyhovuje, časem se lanko prověšuje a musí se utahovat utahovat.
Kdysi jsme měli i dřevěné tyče, ale ty se mi moc nelíbí, působí na mě moc humpolácky v kontrastu k jemné zácloně.
Řasení nesouvisí ani tak se zavěšovacím systémem, ale spíš s ušitím záclony. Šiju si je různě řasené, podle účelu. V oknech máme jemné voály. V ložnici je máme řasené hodně, aby tam nebylo přes den vidět a přitom jsme nemuseli zatahovat závěs a dělat si tak tmu.
Naopak v pokoji je máme bez řasení, tam vidět být může, tam se nepřevlékáme a nic podobného.
Závěsy na oknech máme neřasené, nějak jsem nepocítila potřebu je řasit.
Závěs oddělující jídelní kout jsem řasila naopak dost pracně, šila jsem mu komplikované sklady, protože na něj koukáme z obou stran a chtěla jsme to mít z obou stran pěkné, aby nikde nebyl žádný rub s horším vzhledem.
S krajkovými záclonami nemám moc dobrou zkušenost co se týče neprůhlednosti - voály jsou mnohem neprůhlednější.