Re: ...Jste zajistene?

Nejsem.
Od chvíle, co splácíme hypotéku, vycházíme jen tak tak, takže rezervy žádný. Pojistky nemáme.
Po Jenoňovi jsem chtěla, aby ji uzavřel, ale nechce - jednak teda by to byl další výdaj a pro nás teď i pár stovek je dost peněz a druhak mu připadá logický, že bychom kdyžtak prodali dům a šli někam do menšího.
Ale nějak bych se s tim poprala, přinejhorším bych šla k rodičům - maj velkej barák, akorát hlavně táta naprosto nerespektuje soukromí a do všeho mi kecá, takže bydlet s nim by bylo utrpení a volila bych to jen kdybych fakt neměla na výběr.

Mnohem víc mi záleží na tom, co by bylo s dětma, kdyby se něco stalo nám oběma, a to bohužel ošetřit nelze. Asi by o ně stály obě babičky, asi ne tchán, takže pak by zřejmě kluci šli spíš k našim, a ti by je vychovávali v duchu "co by řekli lidi" (jak se to oblíkáš apod.)... Pak přichází v úvahu moje ségra, který bych děti dát nechtěla, páč její hlavní výchovná metoda je dát dítěti na zadek, a to klidně několikrát denně. A pak ještě švagrová, která sama děti zatím nemá ze zdravotních důvodů a asi by se o ně postarat chtěla. Tak ale nevim, jak by zvládali finančně - mají oba podprůměrný platy a bydlí v domku, kterej teprve rekonstruujou - zatim v jedný místnosti, asi by jim museli pomoct moji rodiče, se kterýma se zatim neznají (moje a manželova rodina se potkala jen jednou - na svatbě).
Vim o lidech, kterym bych děti svěřila hned, ale nejsou příbuzní, tak to nejde.