Re: Rozvod - už je to oriciální

Ano, je to daleko těžší. Kolikrát jsem si říkala, jestli by nebylo lepší všechno nechat jak je. Neshánět pomůcky. Nemyslet na to, že jsou terapie a věci, které by mu mohli pomoci, ale nemáme na ně peníze. Prostě se jen smířit s tím, jaký je a mít radost z toho, že i tam je šťastný.

To, ale taky není lehké. Musím myslet na budoucnost. Nechci ho nechat tak, jak je. Chci mu dopřát tu možnost komunikovat. Posunout ho třeba o rok dopředu. On se tam moc snaží. Sice jen v tom pohybu, ale myslím, že kdyby mohl, tak by to udělal i v té mentální stránce. Tam se mu, ale vůbec nechce a je na mě, aby ho nenechala lenošit. Je těžké všude vysvětlovat, že nemůžeme jezdit k logopedovi třeba do Prahy, protože na to není. Třeba logopedka ze školky se až ode mě dozvěděla, že pojišťovna nehradí odpovídající naslouchadla, ale jen ty, které se vejdou do stanovené částky.

No a tohle je ještě horší. To už není shánění peněz pro syna.