Re: Jak se naučit cítit k sobě úctu a sebepřijetí

Přesně to, co píšeš, jsem zažívala na MD taky - pocity jsi vystihla naprosto skvěle! A taky takové to "tancování" jak o tom píšeš... nemlich to samé u mně - kličkování, vyhýbání - občas i jako "práce s h*vnem" - je to fakt stašné to takhle napsat, ale je to velmi trefné - musíš s ním pracovat tak, aby ses co nejméně zamazala, co nejméně nadělala, vzniklo co nejméně "škody" ....

Já bych Ti za sebe fakt radila pro začátek pokec s nějakým psychologem.
Jak říkám, mě to moc pomohlo - vrátilo mi to jistotu v sebe samu.
Úžasné by bylo, pokud bys ho do manželské poradny dostala taky - buď samotného, nebo s tebou...ale nevím, jak moc je to u vás reálné.

Ta kineziologie je taky moc dobrá, ale je to síla (1/2 jsem probrečelal), zatím jsem tam byla jednou, chystám se příští týden na další...

Netuším tedy odkud jsi, ale kupř. tady v Pze jsou dobří psychologové v centrech i zadarmo. Můžu i konkrétně vřele jednoho doporučit - shodou okolností jsem zjistila, že jsem u něj byla nejen já, ale nezávisle na mě také mé 2 kámošky. Třetí jsem tam poslala....

Ze všech tvých příspěvků na mne dýchá ta šílená beznaděj a zoufalství, ve kterém jsem ještě zcela nedávno byla i já... nejhorší pro mě snad byl pocit, cože jsem to udělala tomu svému dítěti - vybrat mu takového otce !
Mm navíc kritizoval i mou péči o synka, že se o něj bojí, když je se mnou - a to se v širém dalekém okolí najde opravdu jen opravdu velmi těžko obětavější a pečovatelštější maminka! I přes tyhle naprosto nesmyslné výhrady, které ovšem rád nahlas v hádkách vykřikoval, nechával nás celé dny sám, místo aby byl s námi, nebo alespoň s ním .... Věděl, že to je moje nejcitlivější místo a velice rád a z rozkoší mě tímhle trápil...

Když měl ale možnost někdy vidět děti v synkově věku a porovnat je (občas v prácim jak jsem už psala, s námi nikam nechodil, se synkem si moc nehrál), bezprostředně potom mu ve slabé chvilce ujelo, že oceňuje, jak se o něj starám, jak ho vedu...
Fakt neuvěřitelné!!

Zakazoval mi řídit auto - nepůjčoval mi ho...mě, která měla hotový řidičák, ještě mi nebylo ani 18 let... 2x jsem jela se snykem do nemocnice s přehozeným vazem v lokti kočárkem a MHD, xkrát když byl nemocný, měl vysoké horečky a zvracel... a přitom mi auto stálo před domem, já ale od něj neměla klíče, ani doklady...jen 1x nás vezl - synek měl 41, byla zima, jemu byly mu 2 roky a byl na tom tak, že se nedokázal ani posadit, natož stát a on mě s ním nechal s tím, že jde připravit auto - které parkovalo na parkovišti před domem- já jsem toho bezvládného chlapečka musela oblečeného a obutého položit na chodbě na zem, abych se mohla sama obout a zamknout...

Když na ty věci z minulosti teď náhodou přijde řeč - představ si, že on si vůbec nic nepamatuje!! nepamatuje si, že mi kdy něco takového říkal - když mu teď říkám, jak strašně jsem se při tom cítila, jaká to byla bezmoc a zoufalství - je hodně překvapený - a tohle fakt není hrané... úplně to smazal - vytěsnil, nepřišlo mu zřejmě důležité si toto v hlavně uchovat... jako kdyby měl zkrat a "zatmění mozku" ...ovšem škody, které tím napáchal jsou děsné....

Fakt Ti moc držím palce moc moc Ti přeju aby se pro vás(hlavně ale pro Tebe) našlo co nejdříve nějaké dobré řešení, ať už bude jakékoli