Re: Dopadly tyhle příběhy dobře?

Sidd., předpokládám, že ta maminka s holčičkou...že to jsme my.
A děkuju, moc děkuju

V úterý Karolínka nastupuje do té nemocnice, teď si užívá u prarodičů. Já jsem na tom tak, že se bojím, ale už chci vědět, o co jde. A ať už to bude naprostá banalita, v což se snažím věřit (třeba je rychle vyrostla a že kostičky, šlachy a svaly to nestíhají), nebo cokoliv jiného, tak už potřebuju vědět. Mít jistotu, vědět, co nám huntuje dcerku.
Rehabka, co nám u dcery tejpuje nárt doporučila koloběžku, že by se mohly posílit ty svaly, které jí ochabují, tak jsme koupili koloběžku. Asi, kdyby nám doporučili velblouda, tak bych jela vyloupit ZOO. Když otevřu šuplík pod postelí, tak tam je tolik rehabilitačních pomůcek a udělátek, které jí mají pomoci, že bych si tu mohla udělat malou tělocvičnu. Dáváme jí Dologran, který by prý mohl pomoci (tu nožku má na dvou místech mírně odvápněnou). Od června má ze sebou tolik rentgenů (+ scinti a CT), co já neměla za celý život, a trochu se obávám, jak se s tímto ten její organismus popere. A to jí čekají během hospitalizace další rentgeny, MR, a to "pitomé" EMG. Předpokládám, že po EMG přestane spolupracovat s lékaři, do teď spolupracuje ochotně.
Stojí to za prd, pořekadlo "zlatá nevědomost" na mě nějak nefunguje.

Juj, nějak jsem se rozepsala.
Určitě napíšu, jak budeme vědět, o co jde. A jestli to je "jen" porucha stereotypu chůze, a dcerka je zdravá, tak se snad po tisíci letech opiju.