Špatný je ten, kdo se brání?

Zakládám toto téma jako reakci na diskusi o svatbě.

Nevěsta a ženich si výslovně nepřáli "tradiční zvyky" typu koule, chomout apod.
Ženichovi známí to i přesto zorganizovali. Nevěsta se toho odmítla zúčastnit.

Rozpoutala se tu na toto téma debata, v níž mě některé názory šokovaly.

Jako že se svatebčané měli podrobit, protože jinak budou "oni za ty špatné, co nerozumí legraci". Naštěstí si to nemyslí všichni.

A já si na tom uvědomila, že tahle mentalita (která mi strašně vadí) je přítomná i v mnoha dalších oblastech života. Pan A udělá panu B něco nepříjemného, zachová se jako sv.ně, ale pan B se neohradí, protože ŠPATNÝ NENÍ TEN, KDO SE ŠPATNĚ ZACHOVÁ, ALE TEN, KDO OKOLO TOHO UDĚLÁ ROZRUCH.

Podle mě je na tomhle principu založená šikana (oběť se bojí ozvat, aby ONA nebyla za tu špatnou a šikanér za hrdinu). A nejhorší je, že spousta lidí na to slyší (viz v diskusi příspěvky odsuzující nevěstu za to, že si odmítla nechat zkazit vlastní svatební den, podobný princip vidím i v kauzách Kulínský nebo ještě evidentněji Barták - on těm ženským ublížil a zastrašoval je (téměř úspěšně), ony se nakonec ozvaly a on jim ještě nasazuje psí hlavu, že byly prostitutky, a co je nejhorší - spousta lidí třeba na Novinkách toto jeho tvrzení aspoň částečně PŘEJÍMÁ.

Pokud budeme uvažovat takto, tak není divu, že to u nás vypadá tak, jak to vypadá - že si necháme všechno líbit, abychom náhodou nevypadali blbě.

Co si o tom myslíte?