Chodili byste s někým, kdo je inteligenčně na nižší úrovni?

Brzy mi bude 27 let. Poslední vztah jsem měla před maturitou. Poslední sex, když mi bylo 22 let. Docela trapné na můj věk, že?

Chlapům jsem nikdy nenadbíhala, okolo dvaceti let mě začali strašně nudit; chtěla jsem studovat, budovat kariéru, myslela jsem si, že budu kdovíjak úspěšná, ale skutek utek.

Žila jsem svým workoholismem a nehodlala s tím nic dělat, mám hodně přátel a poslední léto se téměř všichni oženili a kamarádky povdávaly... A já jsem začala přemýšlet.

Dneska jsem v práci potkala kluka, kterého jsem jen jednou viděla zhruba před rokem, on mě hned poznal. A to jsme se tehdy viděli asi hodinu. Docela mně to zalichotilo, je na pohled sympatický. A taky je příjemný, hodný atd.

Jenže! Já vždycky snila o někom vzdělaném, o někom, s kým si budu vyprávět o literatuře, o architektuře, o paleontologii, o fyzice... a on je malíř pokojů, co mluví tak prazvláštně moravsky a je to takový "kluk z vesnice".

Stačí mi to?

Strašně toužím po dětech a nejsem zrovna miss, už dlouho se za mnou neotočil žádný chlap. Mám nějaká kila navíc a doba mi v tomto směru nepřeje.

A teď nevím... Zkusit se nechat sbalit, i když bych tomu asi taky musela dopomoct, je takový dost nesmělý. A je též velmi dlouho sám. A nejsem si jistá, jak to udělat.

Nebo se na to vykašlat a hledat dál, když vím, že tohle prostě NENÍ ten ideál?