díky za názory

Ahoj, nečekala jsem ani tolik reakcí. Jinak na dotazy - manželovi je 31, poprvé byl hospitalizovaný ve 22-ti, léky bral stále, akorát poslední dobou snižoval kvůli práci po telefonické dohodě s jeho psychiatrem. Je to bohužel už starý děda, i když býval dobrý psychiatr, senilní a myslím, že díky němu se to manželovi rozjelo. Naštěstí jsme našli novou psychiatričku, suprovou, akorát u ní byl mmanžel zatím jen jednou a ta ho hned poslala do Bohnic, protože už to bylo fakt moc. Měl hrozný představy a bludy a už moc nebyl schopný reálně uvažovat.
Teď už to vypadá že by snad mohl po víkendu domů. Naštěstí.
Myslela jsem, že v dnešní době už se psychiatrické léčebny změnili k lepšímu a lidštějšímu přístupu. Bohužel jsem zjistila, že to tak není. Jel tam víceméně dobrovolně po dohodě s doktorkou, vezl ho tam příbuzný. Ano, přiznávám, měl bludy a nevybavuje si přesně, co se jak odehrálo. Má v hlavě svůj vlastní příběh. Ale z toho, co vím od známého, co ho tam vezl. Měl prý být na normálním oddělení, ale nechtěl si nechat změřit tlak. Nebyl ale agresivní a nevyváděl. Sestra přesto napsala do zprávy, že křičí a je nepříčetný a s tím ho poslala na to nejhorší oddělení. Mimochodem, na tom samém byl 2 dny i ten vrah z Mukařova a podobní a mezi nimi dalších pár lidí, kteří tam taky byli spíše nedopatřením.
Teď už je přeložený, v pohodě, má vycházky, terapie a už se dostal zpět do reality. Ale včera jim tam prý šoupli nějaký 2 agresivní feťáky. A důvod? jinde není místo. Ale oddělení přesto bylo bez ochranky a v noci byli v budově jen 1 sestra a starý děda pečovatel.
Fakt super. Manžel je z toho všeho nešťastný a já taky. Sice mu pomohli, ale zas v jakých podmínkách?
Na druhou stranu, teď si ho budu víc hlídat a posílat ho na pravidelný kontroly, jen aby se už nikdy nemusel do takovýho ústavu dostat.