Re: Co bylo na začátku vztahu nejhorší

kdyby to mělo být už na začátku takto, nešla bych do toho, proč taky? Připadala bych si jak blázen - nemám ráda boj o pozice vůbec, natožpak v zamilovanosti, a to, že si musím pořád něco prosazovat, by pro mě znamenalo, že se k sobě asi nehodíme a nemá cenu to lámat přes koleno.

Samozřejmě když jsme se sžívali, tak jsme občas narazili na něco, co jsme museli "doladit" - třeba já jsem dlouho žila sama, tak jsem byla zvyklá sníst, co bylo doma a na co jsem měla chuť, manžel byl z víc dětí, tak považoval za samozřejmé se dělit a myslet i na to, aby nesnědl něco určeného na uvaření večeře, ale to jsou spíš detaily, v tomto jsem se přizpůsobila já a vcelku ochotně, protože si myslím, že ten "jeho" styl je pro život v rodině lepší.

Ale jinak mi samotné vcelku nic nechybělo, takže bych nebyla ochotná žít s někým, s kým bych měla od začátku pocit, že "bojuju" - to by mě strašně dralo a neviděla bych hodnotu takového vztahu.