Co je skutečně v zájmu dítěte?

Dobrý den lidičky,
Když tady takhle čtu ty vaše témata a zkušenosti, rád bych taky jednu přidal. Byl bych rád, kdyby jste mi k tomu řekly vaše názory. Nepatří to sice do sekce rozvedených, ale rozešlých. Mám dvouletého chlapečka, s bývalou přítelkyní už společně nežijeme rok a půl tehdy bývalá přítelkyně začala mít někoho jiného a se synem odešla k rodičům. Nebyli jsme svoji tudíž, při rozchodu jsme se domluvili soudně, že syn (tehdy 9 měsíců) zůstane v péči u matky a já si ho budu brát kdy budu chtít, jelikož jsme od sebe bydleli přes ulici, takže v tom problém vůbec nebyl, jelikož syn nebyl už kojený. Pak jsem se přestěhoval do vedlejšího města (60 km) a taky problém nebyl, i když jsem syna nevídal už tak často tak jsem si malého bral na tři víkendy v měsíci, abych dítě zbytečně nestresoval cestováním v pátek sem a v neděli zpátky. Problém nastal až tento rok na, kdy syn začal být od ledna neustále nemocný s průduškami a matka si začala neustále stěžovat, že finančně a psychicky přestává zvládat výchovu, jelikož bydlí u rodičů a docházelo k hádkám a rvačkám i za přítomnosti dítěte. Minimálně třikrát mi bývalá přítelkyně nabídla, že bych si měl vzít kluka do vlastní péče, ale vždy to ze strachu k rodičům, že by ji za to nenáviděli a zároveň by ji za to i vyhodili z bytu, nakonec vše vzala zpátky. Dítě mezitím už od podzimu 2010 při předávání brečelo a chováním naznačovalo, že k matce nechce. Tudíž jsem dal návrh k soudu s žádostí dítěte do vlastní péče. No jo to jsem bohužel neměl dělat. Najednou bývalá přítelkyně otočila a přestala mi syna dávat, přestala komunikovat až do soudu, kde ji bylo řečeno, že není normální, a že ať mi syna začne dávat. Když se soudkyně zeptala důvod proč mi ho nedává, odpověděla, protože jsem to dal k soudu a že si to nepřeje.Takže s odporem tedy jednou jsem syna na víkend měl. Podotýkám, že soud začal v dubnu a trval do června a já malého viděl jednou. Stalo se i, že jsem syna neviděl i osm týdnů a nikoho to netrápilo, hlavně, že platím alimenty, dítě vidět nemusím. Bohužel i přesto, že jsem se u soudu snažil bojovat o syna a sociálka a soud stáli na mé straně, rozhodnutí bylo drsné. I přesto, že otec má oprávněné důvody a matka je ve výchově nevyspělá a psychicky nevyrovnaná i nadále zůstane syn v její péči. Můžu vám všem říct, že jsem koukal jak puk. Od té doby vidím syna zpravidla jednou za měsíc a na synovi se to podepsalo tím způsobem, že při každém předání zpátky k matce po víkendu má záchvaty a ječí, koktá při vyslovení maminkou nechci, když jdeme směrem k ní. Během tří minut, když jdeme k baráku matky, maminkou nechci koktavě řekne 12x. Poté v blízkosti matky se mě drží kolem krku a ječí na celé sídliště. Když si matka malého bere zpět mám pomalu škrábance na krku, klepe se celý jako osika, od matky se odstrkuje a natahuje ručičky ke mně. Já s pláčem v očích rychle odcházím, aby mě syn neviděl a nevyváděl ještě víc. Když jdu za třetí panelák slyším ho ještě jasně jak tam někde vyvádí a ječí, jak se to po sídlišti ozývá, srdce rvoucí vřískání a pláč. Lidé se do těch míst otáčí a pozorují co se děje. Když jsem mluvil se sociálkou včera a řekl jsem jí, že bych rád uvažoval o rozšířené či střídavé péči, protože dítě potřebuje nejspíš širší kontakt s otcem, bylo mi řečeno, že při věku dvou let dítěte u soudu neuspěji a že dítě by se mělo podrobit pomoci u psychologů. Já jí říkal, že to dělá lehce pomalu rok a že až teď poslední měsíc začal takto vyvádět. Ona mi jen oznámila, že si váží mého zájmu o syna a že to je dobře, ale že to mám řešit nepravidelnými návštěvami. Když to shrnu, mohu vám všem říct jen jedno. Nikomu nepřeji, to co jsem zažil tuto neděli s tím vřískáním a záchvaty, když jsem od syna odcházel s pláčem, když jsem se podíval zpět viděl jsem ho jak šíleně řve a celou dobu mě pozoruje, když se vzdaluji, jak se snaží od mámy dostat a běžet ke mně, jak se kroutí v záchvatu v jejím náručí. Na tohle nikdy nezapomenu a bojím se dalšího víkendu, kdy syna budu opět v pátek brát a v neděli vracet, jak bude zase vyvádět. Strašně moc se na něj s přítelkyní a její dcerou pokaždé těšíme, já se vždy ve čtvrtek klepu radostí jak se těším až se navzájem se synem obejmeme a budeme se držet jako bychom se neviděli rok. A tak je to pořád. Od matky, když si ho beru, utíká ke mně radostí a hned chce vzít do náručí a obejmeme mě silně kolem krku, ani pusu matce nechce dát a zpět ode mě se nechce vůbec pustit při vrácení. Podotýkám, že synovi jsou teď dva roky a že s bývalou přítelkyní se snažím vycházet co nejlépe a myslím, že se to i daří, i když se občas kroutí. Jinak o rozšířeném styku či střídavé péči nechce ani slyšet, to se radši na toto chování syna bude dál do budoucna dívat.
Nuže vážení pusťte se do mě a povídejte vaše názory, poznámky, rady i případné jednání do budoucna, za vše co tu napíšete budu rád, ať to bude záporný či pozitivní ohlas hodně se mi uleví. Rád i v případě dalších dotazů odpovím. Děkuji všem