Re: Svěřily byste po rozvodu své dítě do výhradní péče otce?

Vsechno zalezi na tom, jaci jsou rodice.
My tedy s dcerou mame natolik silne pouto mezi sebou, ze si to u nas naprosto nedokazu predstavit. Ja materstvim ziju, takze pro me by to byla nejtezsi rana osudu.
Na druhou stranu se mi spatne soudi, protoze u nas tatinek nikdy moc nefungoval, spis vubec, takze ja za sebe citim rozhodne vetsi pravo mit dite v peci, nez clovek, ktery na me pri kazde hadce jecel, at potratim, protoze vedel, ze me to nejvic zrani, ktery se mnou ani jednou nebyl u dr. podivat se na UTZ apod., kocarek a veskere vybaveni nechal kupovat moje rodice, kouril mi pod nos, ze pry si mam ja vystrcit hlavu z okna, kdyz mi to vadi a kdyz bylo dite na svete, tak ani jednou nevykoupal, neprebalil, nevstal v noci, nenakrmil, nikdy nebyl na prochazce s nami, na hristi, nikdy si nesel pohrat s malou do pokojicku, nikdy "mi" ji nepohlidal ani na 10 min, nez dobehnu pro pecivo atd atd.
Kdyz pri rozchodu zadal stridavou peci, tak mi to prislo naprosto mimo.
Na zaver ale musim dodat, ze co jsem odesla, konecne zacal vnimat, ze ma dite a dcera ma konecne taky i tatu a ne jen stale maminku.
Jinak ale tohle je asi trochu nestandardni pripad, takze pokud otec normalne funguje a zapojuje se do deni v rodine (a takovych jsem poznala hodne), tak mi prijde primo zrudne deti od nich po rozchodu odstrihavat, at uz je motivace matky jakakoliv. Dva vikendy v mesici je taky docela depresivni sablona.
Cili, ja jsem pro svereni ditete matce a styk s otcem by mel probihat volne. Az dite povyroste, tak uz bych rozhodovani nechala jen na nem.