Re: Žárlím na nextku

Já tě chápu, je to pro tebe hodně náročný, viď...
Ale buď ráda, že ji má rád a ona jeho. Dovedeš si představit, jak by ti bylo, kdyby k tátovi kvůli ní nechtěl, případně od nich jezdil s brekem, že už tam nechce?
Tohle je přece ta lepší varianta, ne?

Já jsem vlastně taky nextka (s manželem jsem se seznámila, když byl už 2 roky v rozvodovém řízení) a s jeho tehdy 8-mi letým synkem jsme si padli do oko od první chvíle. Byl to takovej úžasnej myšáček plyšáček! Dala jsem si závazek, že ho budu mít ráda a to se fakt povedlo - vzájemně.
Dodnes se máme moc rádi - už mu bude v lednu 18 let - to to letí...je to takovej cukrouš přerostlej, fakt zlato! Náš splečný syn bráchu bezvýhradně miluje - je pro něj ve všech směrech prostě nej - největší, nesilnější... nejúžasnější...! Mají se moc rádi navzájem - i když se bohužel už moc často nevídají - bydlíme jinde, než on + on je k tomu v dalším vzdáleném městě na intru (a jezdí během roku od školy na dlouhé brigády do zahraničí - teď je právě už 5-tý měsíc na Maltě - už od cca 16-ti si žije v podstatě jako dospělák - což tedy osobně moc ráda nevidím, ale na něj je fakt spoleh).

Nikdy jsem se ho nesnažila, k nelibosti mého manžela, vychovávat (na to má přeci rodiče), vídala jsem ho 2x do měsíce. Jen jsem mu vždycky na rovinu řekla, co se mi nelíbí a proč. Nic víc. Hodně jsme si povídali, on je to fakt zlatej a moc hodnej kluk. Dondes se mi svěřuje dřív, než rodičům - ale to je asi normální, že je občas potřeba s někým věc kapku probrat, ještě před rodičema...

Fakt bych byla na tvém místě spíš ráda - i když teď tě to asi mrzí a připadáš si děsně - oni mají děti velké srdíčko, vejde se do něj spousta lidí, a čím víc lidí bude mít rádo, tím líp - ale rodiče, ty má každý jen jedny, ty mají místo naprosto speciální, NEBOJ!