Re: Otevřenost v partnerství

"Zajímalo by mě, jestli je ve fungujícím partnerství možná ( chtěná ) totální otevřenost".

Chtěná? Teoreticky spoustou lidí (takové ty proklamace: "jsme si s partnerem nejbližší na světě, všechno si řekneme"), prakticky- tu 100% otevřenost snese jen velmi malá část lidí. Takové to "řekni mi že mě miluješ"- "no, momentálně do tebe ani moc zamilovaný nejsem" Která z nás to FAKT chce slyšet? :-P
Takže- možné to je, ale určitě ne pro každého. A aby se sešli dva, kteří to oba zvládnou...velmi malá pravděpodobnost.
Ale určitě je NUTNÁ otevřenost ve věcech, na kterých to partnerství přímo stojí- plány do budoucna, spokojenost/nespokojenost se životem, vztahem, partnerem, povahová kompatibilita, nevyřešené problémy z minula (rodiče, vztahy)...


"Je něco, co byste svému partnerovi do očí nikdy neřekli, ale třeba kamarádce ano ?"
Myslím že většině chlapů nemá smysl říkat "holčičí" starosti, nápady, tajemství...nezajímá je to, nepotřebují to vědět, nebudou reagovat tak, jak by ženská chtěla....
Asi taky nemá smysl říkat věci, o kterých ví, které ho mrzí a které nedokáže změnit. Říkat partnerovi že jeho matka je psychopatka, on sám že je po ní a podobně....
Taky si myslím že je fakt hloupost dopodrobna se současným partnerem rozebírat jeho předchůdce...


"Je dobré mít svá tajemství ? Pokud ano, jaká tajemství to jsou ?"
Babičkovská rada je, že ženská má být pro muže vždycky trochu tajemná, nemá o ní vědět všechno.
Ve vztahu "jsme jako bratr a sestra, se vším se svěřujeme" je to na jednu stranu hezké-
ale na druhou-
mám pocit, že velmi důvěrná znalost všech chyb druhého ničí sexuální napětí, které je v partnerském vztahu potřeba.
Lepší některé věci řešit opravdu s tím bráchou nebo kámoškou a být pro partnera v ne příliš podstatných věcech trochu tajemná a ne stoprocentně předvídatelná.
Pokud nemám úplně dořešený minulý vztah, měla bych ho taky rozebírat s kámoškou, ne se současným partnerem.