Re: Věčné dohady o peníze

Manko,

zkus se na to podívat z druhé stránky.

Manžel se možná bojí, abyste pro případ nečekané situace "nezůstali na suchu" (psala jsi, že žijete z ruky do pusy) a chce vytvořit nějakou rezervu.

Já tedy nejsem šetřílek od přírody, spíš zastávám heslo, že když nestačí, je potřeba zvýšit příjmy, ale to taky nejde donekonečna. A myslím, že rezerva pro případ nečekaných událostí je dobrá věc a může dost pomoct, a taky myslím, že člověka, který to chápe takto, naštve, že on si utrhuje od huby a ten druhý by si dopřával (a ta rezerva je proto menší).

Na principu kapesného mě neuráží vůbec nic. Ty peníze, které vydělám, nejsou přece jen moje (a manželovy nejsou jen jeho), jsou společné a společná by měla být i dohoda, za co je utratíme. Pokud jich je dost, není to potřeba řešit tolik, ale stejně se to řešit musí, protože není problém i velkou výplatu rozházet v podstatě za blbosti a pak se divit, kam se ty peníze poděly, když nevidím odpovídající protihodnotu. A i já mám jako spousta holek zábranu "utrácet jen za sebe" a když si koupím dražší makeup, tak se cítím provinile, i když je to blbě. Kapesné jsou jasně vyčleněné prachy s tím, že "tohle je jen pro mě, takže si to můžu bez výčitek užít".

Navíc když jsi navrhla snížení kapesného Ty, bylo to OK, když ho navrhnul on, není to OK. V čem je problém?