Re: Nezvládám výchovu svého dvouletého syna

Nevím co vše už bylo napsáno. Jen jsem chtěla říct, že jsem ve stejném období propadala do stejných pocitů bezmoci a měla jsem pocit že mám doma rozjíveného smrada ) Teď jsou mu 3,5 roku a vše to pominulo, syn je klidný, v pohodě, respektuje pravidla. A o těch si myslím že to bylo nejvíce. Nastavila jsem mu pravidla, trpělivě vysvětlovala co ještě jsem ochotna snášet a co už ne. Víc než tělesné tresty pomohla trpělivost a důslednost. Začal-li tedy na veřejnosti vyvádět, nechala jsem ho. Sedla jsem si kus od něj, smskovala, uklízela kočár, jedla svačinu. A čekala. Když se uklidnil, bez jakéhokoliv spílání, křičení apodobně jsem ho vzala za ruku a šli jsme dál. Ale nikdy jsem mu nenaservírovala to co chtěl. Tedy i v případě, že jsme šli na zmrzlinu, už ji nedostal a já samozřejmě také ne ) Když jsem na něčem trvala, tak jsem na tom prostě trvala. Chce to vyprdnout se na lidi. Dělat že nejsou. Je to Vaše dítě a říká se, že období mezi 2-4 rokem je období, kdy se dítě začleňuje do společnosti a musí svoji pozici přijmout. Nám se to snad povedlo. I když mě to stálo spoustu času a nervů. Stálo to za to. Teď stačí říct "vztekej se ještě chvilku a na to hřiště nepůjdem". On ví, že bychom opravdu nešli a tudíž přestane. "Neotravuj mě, vidíš že teď si čtu svůj časopis, běž si hrát a já za chvilku přijdu a postavíme hrad". Ví, že bude-li otravovat, žádný hrad mu nepostavím a nebudu se mu stejně věnovat. Zato ale přestane-li je třeba ten slib dodržet.
Nezoufejte. Já jsem se oklepala po tom, co mě rozkousal ruku na 4 stehy. Chirurg kroutil hlavou. A já si řekla a dost a stačí. Zatla zuby a šla do toho. Nejhorší byli první dva měsíce, pro oba. Pak už jsme to jen upevňovali. Možná, že jsou tu jiné názory ale já myslím, že režim a pravidla jsou pro dítě důležité, cítí se pak bezpečněji. U nás to tedy funguje Také rozhodnost. Mluvit a jednat rozhodně. Ale ne jenom na oko. Ale musí to jít z Vás. Dítě z Vás pak vycítí jistotu a rozhodnost a tím více posílíte svoji autoritu. Nesmí z Vás cítit, že sama pochybujete, zda tento trest nebo tento příkaz je ten správný či ne. A hodně s ním mluvit. Sice s Vámi on ještě nemluví třebas tak plynule, můj ve 2 letech nemluvil vůbec, ale rozumí Vám A mazlit a milovat ho Hodně štěstí a pevné nervíky!