Re: Hodný = hloupý?

Val, nevěř tomu, že by se všichni podřídili tobě. Fakt tomu nevěř, pokud někdo takhle úporně prosazuje svoji představu dovolené, tak potom takovej člověk nesklapne podpatky a nebude dělat něco, co mu silně nevyhovuje (kodrcat se nevyhovujícím tempem úplně jinou trasou, než chtěl jet).

Takže kdybys řekla "děcka nezlobte se, já to nedám, ale klíďo jeďte a užijte si to, já se klidně projedu sama a vezmu to zkratkou s koupáním v rybníku, doprovod nepotřebuju, sejdem se U Pivoňků", a kdybys na tom trvala s tím, že NEMUSÍŠ nikoho přesvědčovat a nikomu se zavděčovat, protože to je prostě věc, na kterou máš úplně přirozený právo, tak si piš, že by se neobětovali a nejeli s tebou. Chvíli by s tebou ještě manipulovali, pak by ti řekli, ať si teda trhneš, a jeli by si podle svýho. To ti dám klidně písemně.

(Čistě hypoteticky, kdyby za tebou otráveně jela kolona cyklistů nadržených na polykání kilometrů, byl by to fakt jejich problém. A kdyby z tebe cítili, že to nepovažuješ za svůj problém, ale za jejich, tak by to na první odbočce vzdali.)

Hele (a myslím to hezky), opravdu NENÍ nutný se vždycky zavděčit. Naopak když se řídíš tím, co by si přáli ostatní a přistupuješ na to, i když si o tom v duchu myslíš svoje, tak:

- je na tobě poznat, že si "myslíš o prdeli", což nemusí být pro okolí zrovna příjemný
- ostatní to stejně neocení, protože nikdo není rád tím, kvůli komu někdo "trpí" nebo se "omezuje", protože ty lidi to zavazuje, tj. čekají, že se jim to vyčte nebo že se bude očekávat nějaká protihodnota. V normálních zdravých vztazích proto lidi NECHTĚJÍ od druhých podřizování, aby se nemuseli cítit zavázaní.
- přestáváš bejt čitelná