Re: Důsledný rodič a umíněné dítě

Arien, souhlasím s Pawllou, důslednost není vždy o všem rozhodovat a trvat na tom, aby bylo vždy po mém. Důslednost je, že když už něco rozhodnu nebo když už se na něčem dohodneme, pak na tom trvám. Dát na výběr je dobrý způsob, jak dítě zapojit, přidělit mu část zodpovědnosti - když už si to pyžamo vybral sám, bude ochotnější si ho obléct. Já jsem ale popsala případ, kdy to nezabralo (asi i kvůli únavě, ale myslím, že hlavně kvůli tomu kopírování naší důslednosti ). Odvádění pozornosti, to je tak na hraně. Pokud odvede pozornost od patové situace a pomůže rozhýbat dění, je to ok. Ale nerada bych odváděla pozornost od toho, co je třeba udělat. Připadá mi to trochu jako manipulace, jako že vlk se nažere a koza zůstane celá. Nejde mi jen o to, aby si teď oblékl pyžamo, ale taky (možná víc) o to, aby přijal za svou povinnost se oblékat sám.

Když mi bylo pět, dostala jsem spálu a doktorka mě poslala do nemocnice. Já jsem plakala, že tam nechci, že tam budu sama. Máma, aby mě uklidnila, mi řekla, že se půjdeme podívat na vláčky. Cesta do nemocnice totiž vede kolem nádraží. Byl to podraz, ale důležité prostě bylo, abych na chvíli přestala řvát a dělala, co je třeba .