Re: Introvert x extrovert

To je zajímavý... tak uvažuju, co jsem já.

Myslím, že od svého dětství, kdy jsem byla opravdu těžký introvert, jsem se posunula mnohem blíž k extroverzi. Úplně nejintimnější věci, které by mě nějak opravdu zasahovaly, lidem na potkání určitě nevykládám, ale toho je opravdu minimum.

S kamarády a blízkou rodinou jsem schopná žvanit prakticky o čemkoli a jakkoli dlouho, za předpokladu, že se dostanu ke slovu aspoň rovnoměrně (tj. nebaví mě neustále poslouchat něčí monolog).

Se známými nebo i s prakticky cizími lidmi jsem schopná udržovat small talk taky prakticky neomezeně, ale musí být k tomu aspoň trochu "protihráči" a situace, která nás "svede dohromady" - třeba společné čekání před družinou, jízda výtahem... Trochu problém s tím mám na společenských akcích, kde se to víceméně "očekává", a u lidí, kteří mi "nesekundují" nebo jsou mi nesympatičtí, ale těch až zas tolik není. Myslím, že se umím bavit tak, aby to nepůsobilo uzavřeně, a zároveň nebýt vůbec osobní. Znám třeba pár lidí, řekněme velmi dobrých známých, se kterými se znám už pět šest let a o kterých vůbec navzájem nevíme, čím se živíme.

Návštěvy praktikujeme poměrně často (prakticky jednu až dvě každý týden), ale zveme si domů jen rodinu, dobré kamarády a sem tam někoho z kategorie dobrých známých. Jak tu někdo psal o návštěvách, které se ohlásí hodinu předem, že u nás přespí, tak to si neumím představit, strach by nikomu nedovolil (i když nemáme problém někomu to přespání nabídnout nebo s radostí akceptovat situaci "za 14 dní jedu na dvoudenní školení do vašeho města, mohl bych u vás přespat", tak takhle nadrzo to neprovozujeme).


Takže nevím, jsem extrovert nebo introvert?