Re: Koncept kontinua-Jean Liedloffová

Četla, 4 měsíce po porodu (kniha vyšla česky těsně před ním, v AJ verzi jsem na ni nenarazila). A brečela. Bylo to zrovna v době, kdy jsem se jakž takž zotavila fyzicky a pocítila rány na psychice. Chtěla jsem tu několikahodinovou separaci a 4 dny omezovaného kontaktu na šestinedělí vykompenzovat nošením, jenže nám na neurologii naordinovali vojtovku a šátek zakázali. Brečela jsem dál.

Je tam hodně inspirace aplikovatelné i v naší kultuře. Sice děti hlídám, když jdeme kolem frekventované silnice, na oknech máme pojistky. Ale neběhám za nimi, nevolám na ně v jednom kuse, že spadnou (dělá to moje matka a dělá to i moje 10letá neteř, když jsou děti s ní, hrozné, jak se děti učí nápodobou). Když opravdu hrozí pád nebo jiný úraz, upozorním nebo činnost zatrhnu, podle míry rizika. A pak u nás chybí komunita, většina rodin žije izolovaně v bytech, širší rodina je daleko a/nebo vztahy jsou špatné, takže časté spolužití by bylo spíš ke škodě. Strašně se mi líbí školkové brigády (víc než besídky, divadélka apod.), rodiče a děti společně pracují, povídají si, sdílejí, tvoří, baví se...

Nejsem žádný kultovní čtenář KK, ale jestli mě nějaká kniha hodně ovlivnila a usměrnila určitým směrem, byla to tahle. Věděla jsem, jak s dětmi zacházet nechci (protože tak bylo zacházeno se mnou a vím, jak mi to ublížilo), ale nebyla jsem si úplně jistá tím, jak s nimi zacházet chci a mám. Resp. KK uvedl všechny moje více či méně skryté intuice do souvislostí a na povrch.