Já myslím, že žena se nemá přetvařovat

... jen aby se "líbila", vytvářela "pohodu" (která bude ale vlastně jen navenek). Neměl by se přetvařovat ani chlap. Vztah by měl být upřímný, na rovinu - nebo holt nebude.
Pozor, snaha o zlepšení např. komunikaci pro mě přetvářka není, pokud to myslím vážně a mám pocit, že to opravdu chci. Ale pokud bych to dělala, jen proto že se to jaksi údajně ode mě očekává, že se "musím" starat, tak si myslím že je to špatně.

Myslím že ženy jsou i přes všechen pokrok a emancipaci stále moc přizůsobivé, přiliš ochotné hodit přes palubu vlastní já, vlastní plány do budoucna, vlastní touhy, ba vlastní já. Nemáte to ale vůbec zapotřebí! Můžeme ve vztahu od začátku dát jasně najevo, co chceme a co v žádném případě neakceptujeme. Jak chceme žít a jak ne. Pokud partner to udělá také a oba se shodnou, že by se našel průnik z obou stran, může vzniknout dobrý vztah. Samozřejmě nemusí to tak být. Ale pravděpodobnost je podle mě rozhodně vyšší, než když se žena všeho vzdá v prospěch jeho, a pak vlastně už není ani zajímavá, ani nemá sílu.

Pardon, to jsem trochu odbočila. Já mám konkrétně také teď trochu vztahovou krizi s mým mužem. Ale jelikož jsme si řadu věcí dávno řekli a vyjasnili od začátku, tak je alespoň celkem jasné, o co v zásadě tak nějak jde, a jde "jen" o tom, zda a kdy se nám oběma bude chtít na tom zapracovat. Horší by podlě mě bylo, kdyby jeden z nás se léta choval vlastně nepřirozeně podle nějaké role, a teď najednou už neměl sílu ji dál hrát. To je pak pro toho druhého hrozný šok, a ta neupřímnost může způsobit u toho druhého šok.