Re: Zanedbaný chlapec a sociálka

Přečetla jsem jen část diskuze, tak se omlouvám, jestli budu opakovat něčí názor.
Z odebrání chlapce bych měla obavy. Sama jsem toto dilema řešila před pár lety. Když jsme se přestěhovali, začala za mnou chodit desetiletá holka. Bylo mi jí fakt líto, nikdo se s ní neučil, musela se celé dny starat o mladšího bratra, kolem kterého se doma všechno točí, on dostane pod stromeček kopu dárků, ona nic nebo nějaký jeden pididáreček, o Vánocích mi sem chodí pravidelně brečet. Oblečení si kupuje za peníze od babičky, adoptivní otec ještě nadává, že nedá půlku bratrovi. Když byla menší, zabavili jí to a koupili za 5000 hadry v ceně tak 1000+ boty. Zbytek použili na vlak pro kluka nebo šla matka k holiči... Režim jako v base... Prostě chudák holka. Dokonce ji v 9. tř. strčili do zvláštní školy, protože tam chodí kluk, tak aby ho vodila a nebyla "za chytřejší". Teď jí bude za měsíc 17. Chodí k nám, co chvíli mi děkuje, že jsem se s ní učívala a že může chodit k nám, kde vidí normální rodinné vztahy (rodiče spolu špatně vycházejí). Svěřuje se mi, chodí se radit, když je zamilovaná, když se pohádá s kamarádkama, chodí mi sdělovat i radosti. Nedávno se přišla pochlubit s řetízkem, který dostala jako nejlepší studentka z učňáku. Bylo to sice za prvák, vyhráno ještě nemáme, ale myslím, že když poprvé v životě ochutnala úspěch, nebude chtít být zas outsider.
A to je moje rada. "adoptujte"ho, ať pozná normální rodinu, kde se nechlastá, pro syna to bude taky možná dobré, když ho pozná blíž. Řekněte mu, že jste tu i pro něj. Tak bude mít svou, ač špatnou, rodinu a vás jako bonus. Je moc fajn, že se o něj tak stará p. farář, ale ten mu nemůže ukázat funkční rodinu. A děcák už vůbec ne.