Re: Sejít se nebo nesejít?

Anni,
já sice nevím, jestli si mne všichni chtěli brát, ale vím, že mne nikdy žádnej nechtěl ztratit.
Paradoxně pro to dělali co mohli.
Ten problém není v tom, že bych si předříkávala jako mantru "ne, tohle nedopadne, to určitě špatně skončí"; jsem realista a vím, že je to vždycky 50 na 50. Ale snažím se dělat něco pro to, aby to neskončilo - dokud nezjistím, že to tak nějak dělám jenom já a ten druhý se veze a naprosto ignoruje všechny moje projevy nespokojenosti nebo rozmrzelosti. Chápeš, nemám problém s tím, že by mne nikdo nechtěl - mám problém s tím, že pro mne nikdo není schopnej nic udělat. A to toho myslím nechci nijak extra moc.
Po posledním rozchodu jsem si vyslechla naprosto přesnou analýzu toho, proč k němu došlo, co všechno bylo špatně, co všechno měl/neměl dělat... a říkám dotyčnýmu: "Ano, máš pravdu, ale tak proč jsi to do prdele nedělal, když to teď víš a když mi tvrdíš, jak strašně tě vzalo, že jsem odešla??? Vždyť to nemuselo být, kdybys to, co víš teď věděl před dvěma lety a hlavně se podle toho choval!"
To je to, co mne děsí a proč jsem "negativně naladěná".