Říkáte druhým, co mají dělat, když jsou v situaci, ve které jste nikdy nebyli?

Dnes jsem chtěla přispět v jedné diskuzi. Ale na poslední chvíli mě napadlo, jestli vůbec můžu. Jestli můžu radit matce jedenáctiletého dítěte, co bych dělala, když mám doma teprve mimino. Jestli bych se neměla vyjadřovat jenom k věcem, v kterých si jsem jistá a zažila jsem je. Sama to špatně snáším. Například, když mi můj otec neustále radí ohledně mého syna a operuje tím, že vychoval dvě děti, čímž myslí mě a bratra. Ovšem když jsme byli malí, tak se doma zdržoval minimálně a pokud náhodou, tak na nás jen řval. Jak to vidíte vy?