Krkavčí matka

Ahoj holky, tak jsem vám jdu dobrovolně přiznat, jaká jsem krkavčí matka.
Včera mi už při učení se synem ruply nervy a řekla jsem mu,že je debil. Hrozně se za to stydím a hrozně mě to mrzí. Bohužel to nejde vzít zpět.
Syn se hrozně podceňuje, také furt mrmlá, že to nedokáže, že to nezvládne atd. Musím ho stále povzbuzovat, dávat odměny a zvedat mu sebevědomí, jenže s mojí cholerickou povahou je to většinou nad mé síly. Matematika mu naštěstí jde,ale ČJ je katastrofa a včera měl zrovna hodně úkolů z ČJ. Prostě čtení mu nejde a nejde. Písmenka ještě vyjmenovat ujdou,ale číst slova je katastrofa. Včera měl za úkol číst MA,ME,MI,MO,MU,MÁMA,MÁMO,MÁMU,MAMI,MÁME. Tohle jsme se včera učili celé odpoledne a bez úspěchu. Samozřejmě jsme se neučili v kuse,ale po chvilkách a mezi chvilkovém učení dlouhé hraní, karty, lego,člověče, fotbal atd. PC nebyl,zdůvodu unavení. No a když už jsem nevěděla, kudy kam, tak jsem mu říkala ty slova a on je měl opakovat a to taky říkal, že neví a neví, no prostě ruply nervy a vylétlo ze mě, že je debil, když ani není schopný po mě opakovat ty slova co mu říkám. Na to syn odpověděl, že jsme si ho neměli brát(z dětského domova), když je teda debil. Byl to hrozný okamžik a nikomu bych to nepřála. Syn to řekl, tatínkovi a ten si mě také podal. Synovi jsem si omluvila a slíbila mu, že už mi to nikdy neřeknu a proto jsem rozhodnuta, že půjdu k psychiatrovi,aby mi napsal nějaké léky,abych se dokázala v takových momentech eufórie ovládnout, byla v pohodě a trpělivá, jinak bych se zbláznila se svojí povahou a syna psychicky zničila. Mimochodem jsem zapomněla podotknout, že mám ještě hooooodně živou 15 měsíční dceru, která jako na potvoru včera odpoledne nespala, takže byla protivná a taky se to projevilo na mé náladě vůči synovi a učení. Ale to mě samozřejmě neomlouvá v tom co jsem synovi řekla. Jdu hledat nějakého psychiatra v okolí.