Re: školka Viničná x Děkanka

Kláro, jednak nepíšu o tom, že se celá školka řítí do záhuby. Bylo by to i nefér vůči Alence a Daniele, které tam pravděpodobně odvádějí velmi dobrou práci.
Můj syn byl v malých dětech, všechno, i banality byly problém pro učitelku. To jí ještě dost chápu a obhajuju, protože Katka toho měla moc.

Nemocnost - mé dítě přišlo promořené z jeslí, takže tento argument neobstojí. Děti byly nevhodně oblékány a tuším, že v dubnu - psala jsem zde o tom, se cákaly pod vodou :-(
To, že ředitelka není schopná rozhodnout, vzít teploměr a jasně nemocné dítě s TT38st., poslat domů, něco to o školce vypovídá. Vždyť se tam několikrát rodiče téměř poprali, když jeden otec viděl nemocné dítě a dával tam dceru po nemoci.
Mně vůbec nezajímá, že rodiče toho nemocného děcka jsou vlivní či co za tím bylo

Zralost - opět, syn měl celkem předstih s kolektivní činností, díky jeslím.
Problém s adaptací měl, občas někoho praštil, což jsme rychle eliminovali.

V jeslích zpíval, nosil básničky, byl nadšený z práce v kolektivu.
V mš Viničná - doma odmítal zpívat, básničky 0, na dotaz co jste dělali odpovídal "Hráli". Pak z něj začali padat zajímavé věci, že ten ho praštil, ten má novou hračku a on ji chce také, začalo takové srovnávání mezi dětmi typu "Já mám lepší než ty...". Občas maloval, to bylo vše co jsem viděla já.
Takhle já si výchovnou činnost nepředstavuji.

Přesně proto již mohu hodnotit, protože vidím, jak s dětmi Na děkance paní učitelky pracují a od začátku jsou vidět výsledky. Jákekoliv. I to, že syn mluví o kamarádech, o tom co dělali, detailně popisuje různé činnosti...Doma sám od sebe zpívá a recituje! Starají se o želvu...je tam systém. BTW, jak vysvětlíte, že když byl syn vloni 1 den v Trojické, brala jsem z mš nadšené a spokojené dítě.
Většinu dne strávili venku na hřišti a asi se dobře bavili, protože to bylo úplně jiné dítě. Tehdy jsem se definitivně rozhodla, že z Viničné prcháme.

Nikdy jsem zde nenapsala, že celá mš Viničná je špatná. Máte možnost si to dohledat.

Vyčítám si to, že jsem tak dlouho váhala, že jsem synovi vzala rok poctivé školkové práce. Naštěstí se dobře začlenil a už je součástí kolektivu.
Nás to stálo nervy, pořád se domlouvat o věcech, které by měly být samozřejmé a evidentně samozřejmé v jiných školkách jsou. Viděli jsme v letním provozu školek.