Re: Jak to podle vás chodí na vesnici?Vč

Žila jsem na vesnici i ve městě.
Na vesnici se mi leckdy nelíbila "vesnická" morálka, ve městě jsem nesnášela "městskou" morálku.

Mám radši vesnickou morálku, a to jsem VŠ, sečtělá, nemám ani psa ani slepice.
V čem je vesnice podle mě lepší?

Lidi se znají. Jsou schopní a leckdy i ochotní si pomoct. I když nejsou ochotní, tak když je požádáš, tak pomůžou, protože špatné vztahy si nemůžou moc dovolit . Hlídají si domy navzájem - zastaví mi před domem cizí auto, určitě někdo vykoukne z okna a zkontroluje, zda to náhodou není podezřelá osoba. Vím, od koho koupím domácí vajíčka, kdo peče výborné koláčky, kdo umí opravit nějakou nenadálou katastrofu v domě. V sobotu se všichni sejdeme před barákem (v rámci údržby předzahrádky, čištění chodníku, sekání trávy či něčeho podobného) a pokecáme. Nejsem doma, soused mi pošle smsku, že jsem zapomněla zavřít okno, že mi ho zvenku aspoň tak nějak přivřel, aby to nebylo vidět. Když potřebuju něco vyřídit na obecním úřadě, vím, za kým mám jít, když nestíhám úřední hodiny. U voleb nemusím vytahovat občanku, odškrtávají si prezenci podle tváří. Je tam čisto, protože lidi se o své domy starají, nikdo nehází papírky po zemi, děti nesprejují po barákách, protože by každý hned věděl, kdo to udělal a dostaly by. Když puberťák začne kouřit, určitě to jeho rodičům někdo záhy donese, aby mohli rychle zakročit. Když chlap zapomene (ve stavu společenské únavy) v hospodě bundu i s peněženkou, někdo vám ji (i s tou peněženkou) donese domů. Kulturní akce jsou hojně navštěvované, rituály a tradice trvající i staletí se dodržují ve stelné podobě, a to je neskutečně uklidňující. Když je někde v ulici svatba nebo zabíjačka, dostanete výslužku.

Nikdy mi ze dvora nikdo nic neukradl (i když soused si občas něco půjčí a pak mi to řekne, až mě uvidí , ale zase mi vykulí popelnici, když nejsem doma, aby mi ji vyvezli, i bez říkání.)

Prostě je to jiné, než ve městě. Pro mě lepší, uklidňující, pohodovější.

Jistě - za to se "musím" v lecčems přizpůsobit, ale nikdy se po mě "nechtělo" nic, co by bylo tak příšerné - jistě jsem několikrát protočila očima, proč že toto, ale bylo to spíš tak, že mě nenapadlo, že na takové "kravině" by někdo mohl tak bazírovat, ale nikdy jsem nebyla nucena dělat něco takového, že bych se otřásala odporem.