Re: Vánoce a zlobivé dítě

pěkně napsáno, souhlas.

Jen chci přidat svou osobní zkušenost - nemáme to teda až takhle horké jako zakladatelka, nicméně jsem zjistila že mě děti obvykle nevytáčejí přímo tím co dělají, ale tím co to pro mě znamená. Takže mě nevytočí de-facto ten čin že např. flákne bundu na zem místo aby ji pověsil na háček. V reálu jsem naštvaná proto že:
1) říkala jsem mu to stokrát kam ji má dávat a rozčiluje mě že to ingoruje
2) válení bundy po zemi je nehygienické a bude špinavá
3) tudíž z toho vyplývá práce pro mě - budu zase dřív prát
4) dítko nechápe nebo nechce chápat všechny tyto aspekty a ještě se na mě špulí jako kdybych mu ubližovala JÁ
5) je mi líto že moje pracná výchova nedává kýžené výsledky

Takže místo jedné věci se zlobím kvůli pěti věcem, čemuž odpovídá tón mého hlasu a slova která říkám. Dítě v tom vidí ale jen a pouze tu bundu na zemi, tak nechápe proč se zlobím tolik, nafoukne se a bude protivnější v přímé úměře s tím jak protivná jsem na něj já.
Ve finále je jednodušší zkusit odhodit tyhle důvody v pozadí a soustředit se na tu konkrétní věc kterou vidí to dítě. Jde to vyřešit líp - resp. věcně, než promítat vlastní frustraci do dítěte, tu ono zvládnout moc neumí.
Na rovinu říkám že někdy toho schopná jsem, někdy ne. Ale vidím zřetelný rozdíl v napjatosti a délce trvání nepříjemné situace když k problémům přistupuju věcně a kdy emotivně.