Vtipní sousedé

Tak jsem se dnes osmělila a po poradě s kamarádkou napsala na domovní nástěnku žádost o vrácení svých ukradených lodiček. Potlačila jsem v sobě všechny neslušné výrazy, které se mi draly na jazyk ... i na papír, a slušnou formou jsem žádala neznámého, který si lodičky jistě jen půjčil, aby mi je vrátil na stejné místo. Krádež lodiček je pro většinu žen věc nepřijemná , leckdy i finančně nezanedbatelná, ale v mém případě je to katastrofa. Moje jediné lodičky, které vytahuji jednou do roka u významných příležitostí ... návštěva plesu, divadla a tak (no ... moc kulturně asi nežiju)...jsou fuč. Pominu-li finanční stránku věci, ztrátu cca 3500,- Kč, nelze přehlednout základní problém... kde sehnat jiné. Jistě je mraky obchodů, problém je, že moje velikost bot je nedostatková ... minimálně číslo 10, ovšem je-li tvar boty komplikovanější, bývá to i vyšší číslo. Navíc ani tvar mé nohy není zcela ideální a vzhledem k širokému a vysokému nártu se do bot ani v nadměrných velikostech moc nedostatnu, tedy pokud nejsem ochotna vzít zavděk užasnou botkou hodnou nožky 70-ti leté důchodkyně. Uloupený klenot jsem pořídila v Praze v obchodě pro transvestity.

Netušila jsem, jakou rozpoutám korespondenční činnost ... pod výzvou se objevily vtipné komentáře sousedů, nabídky na zapůjčení komisňáků, dotazy na míry ... kromě velikosti bot byl požadovám i objem přes prsa, pas a boky.... a podobně. Komentáře začaly žít svůj vlastní život, je vidět, že internet už pronikl do života člověka.... jen za dveřmi stále nic ...moje boty nikde.