Labilní matka synova kamaráda

Hodinu přepisuji znění příspěvku.... Z toho mi vyplývá, že jsem tak zaujatá, že ani nevím, proti čemu se bráním a co mi tak vadí. Nezlobte se, ale pokusím se osvětlit příběh -
Syn má kamaráda Míšu. Chodí spolu do školy a hodně se baví.
Míšova maminka je ale taková ta hysterická řešitelka všeho.

Míšovi ukradli mobil, poprask ve třídě....nakonec jej nechal v tělocvikové tašce.
Míšovi se posmívají spolužačky, že nemá značkové boty - syn mi říkal, že holky se mu nesmály, ani si jej nevšimly, ale že chce jiné boty a záměrně si je ničí...
Míša je utiskován v družině - když tam přijdu, vidím opak.
Míšu přetěžuje trenér.
Míšu učitelka podceňuje, zasedla si na něj, nerozumí mu.
Manipuluje i pláčem, sliby, falešným kamarádstvím...

Píši to zkráceně, maminka není překotný cholerik, spíš bruslí kolem, chytá spoluřešitele a pak manipuluje.

Teď ale přišla s tím, že se mu můj syn směje, že má špinavou brašnu. (a má!) Syn tvrdí, že ne, že to nikdy neudělal (ještě dodal, že se mu nesměje ani za to, že jí jak prase! což je prý horší )...mmj. moc tomu nevěřím, tyhle věci -se mi zdá - neřeší. ALe nevím, o víkendu nebyl doma, tak počkám na správnou klidnou chvilku a proberu to. ALE z této synovy věty je kauza!!! My, zbohatlíci (to neviděla náš aktual účet ani částku naší hypotéky!!!) jsme si vzali na paškál je, chudáky, sociály. - její slova.
Její Míša je chudák a ona ho brání! Řešila to před školou s ostatními rodiči. Byla i za učitelkou, prý. Nikdo mi nic neřekl, nevím.

Můj problém - jak se zbavit té ženské??? Ona je děsně aktivní, klepna, drbe všechny, nebojí se psát ředitelce školy, vyvozuje nesmyslné závěry - vždy v jejich neprospěch... Míša není žádný svatoušek, ale se synem se kamarádí a jsou spolu v pohodě. Syn jej má rád a kamarádit se budou. Ale já už vidím, že to přinese samé starosti a bude to ubírat energii nám. CO to přináší synovi nedokážu posoudit... Míšu mám ráda, je to hodný kluk, trochu mimoň.
Maminka je semetrika a co jí opustil poslední přítel a je nezaměstnaná, tak vymýšlí neskutečné akce. Já si s ní tykám, někdy jí vyzvedám kluka ze školy, někdy odvážím na společný trénink s mým synem...ona pro nás nedělá nic, ani nechci, jen, že se známe...

MOžná to zní, že se vyhýbám řešení problému šikanu mého syna vůči Míšovi...nemyslím si, že tam nastala, ale dám si pozor. Opravdu mě ale spíš teď trápí, jak ji odzbrojit, když je to taková ta blbá, hlučná nána, co se za každou cenu hádá a prezentuje své utrpení, strádání, neštěstí, nevůli, nespravedlnost a osobní sílu se nad toto všechno "povznést".


Jak se od ní nenechat šikanovat? JAk s ní uzavřít v míru přátelství s tím, že kluci ať se baví, ale my fakt ne. Nechci řešit každý týden -že jsem Míšu pozdě přivezla, že mu syn nepomohl s úkolem, že asi nám smrdí, když jsme jim nenabídli odvoz z narozenin dalšího spolužáka....pořád, stále, fuuuuuuurt...

Čím jsem starší, tím jsem blbější, zdá se....