Re: Fobie z řízení auta

já měla fobii z řízení vždy a nechtěla ani řidičák..manžel je ale celé dny pryč,tak jsem si řekla,že než bude 2.dítě,musím udělat řidičák..peníze jsem dostala na Vánoce a bylo rozhodnuto..řidičák jsem udělala v pohodě,ale ty nervy!...navíc Praha..
já jsem nervák odjakživa..navíc po zkouškách byl řidičák až za měsíc..tak pak jsem se bála ještě víc..nejdřív jsem jezdila s manželem vedle- třeba z chaty do Plzně,pak po dálnici k našim-dálnici nemusím dodnes. nemám ráda ty šílence a najíždění.ráda sjedu z dálnice pryč
jezdila jsem občas nakoupit tak jednou za týden jsem si řekla,že musím sednout do auta. takže nákup nebo dr. s dítětem. pak životní situace mě donutila denně jezdit za dcerou v inkubátoru po porodu,to jsem se nějak rozjezdila a získala sebevědomí.ale stále za volant usedám s respektem a vyloženě v klidu před jízdou jsem nebyla zdaleka dlouho.
pak jsem vozila občas do školky, teď denně jezdím do školy každé ráno,někdy odpo,do toho sem tam doktoři-no,sem tam,spíš dost často.chce to prostě se donutit jezdit!je to těžké,ano,ale když člověk musí,musí a časem je to lepší a lepší.
ovšem pro mě je stále můra parkování.máme veliké auto-jak dlouhé,tak široké,takže musím mít místo a to zrovna všude není ve městech,že.taky bych se ráda naučila parkovat pozadu-to mi jde,jen když mám místo na dvě auta.jinak se bojím.no,snad tomu přijdu na kloub. pokrok je,že se snažím pozadu parkovat