Chybí mi bývalý kamarád

Měla jsem cca před rokem a kousek takovýho kamaráda, převážně dopisovacího, byl to kněz v našem kostele a psali jsme si denně o heavy metalové hudbě, kterou jsme oba poslouchali, dvakrát jsem u něj ve vší počestnosti byla na návštěvě (se souhlasem manžela), vždy cca dvě hodiny, kdy jsme koukali na záznamy z rockovejch koncertů anebo jsem si prohlížela sbírku jeho cédéček, figurky oblíbenejch zpěváků a tak, bylo to pěkný slušný kamarádství a bylo mi to příjemný, mít kamaráda, on se kromě toho, co poslouchám za hudbu občas i zeptal, zdali mě děti nezlobí a na Vánoce mi dal dárek, dokonce byl u nás (to byl doma i manžel) na čaji a hrál tu na elektrickou kytaru, po pár měsících ho přátelství přestalo bavit, ještě nějakou dobu jsem se snažila přátelství udržet, ale pochopila jsem, že opravdu už nemá zájem a tak jsem se v tichosti uklidila.
Neřeším proč už se se mnou nechce kamarádit, zeptat se ho nemám odvahu a třeba by mi ani neřekl pravdu, stejně vlastně už ho nevídám, chodím do jiného kostela, aby ho třeba neznervózňovalo, že jsme si kdysi dost psali. Manžel ho vídá každou neděli, vlastně i s ním mluví, protože mu ministruje.
Všechno je v absolutním pořádku, jenom....někdy přes den nebo hlavně spíš k večeru mi prostě dost chybí, to přátelství, člověk, kterýho jsem měla ráda a vlastně z toho přátelství nezbylo vůbec nic. Jsem taková obézní a moc na sebe nedbám, možná proto už se se mnou nechtěl bavit, když si uvědomil, jak vypadám. Asi nemá cenu se litovat, snad zhubnu, jsem mladá, život mám před sebou....jenom prostě mi ten člověk pořád tak nějak chybí, no, to dopisování. Co s tím? Spraví to čas?