Re: Dětské oči

Marlenko, no vidíš, já to cítím přesně obráceně - máš sice pravdku, že když se lidi budou chtít rozejít, tak se rozejdou bez papíru i s.
Já se vdát nijak zvlášť nechtěla, byli jsme rodina i bez svatby. Ten papír "nahradily" děti - co může být větší závazek, větší slib věrnosti až do konce žitova, než to, že si dva lidé spolu pořídí dítě - tak to cítím já.
Vůbec to není tak, že by mi-nám to za to nestálo se vzít, a už vůbec jsem nepředpokládala, že nám to nevydrží. Všechny děti byly plánované, na dvojčata jsme čekali několik let...
NIKDY mne ani ve snu nenapadlo, že to dopadne tak, jak to dopadlo - že mi jednoho krásného dne můj milovaný muž a otec mých dětí oznámí, že už s námi dál nechce být a chce být nějakou cizí ženskou a cizím dítětem...
Ona cizí ženska naopak vdaná byla - a její konání považuju za podstatně míň vyzrálé - s miminem v kočáře zblbnout tátu od 3 malých dětí proto, že se po roce v manželství (a předchozích 6 letech soužití) vyhodnotila manžela a otce svého dítěte jako nevhodného a chudého a ten můj se jí zdál vhodnější... Že před rokem slíbila a podepsala věrnost jinému, jí při tom fakt "žíly netrhalo".

Ono je to zkrátka hlavně o lidech, ne o tom, jestli existuje nebo neexistuje nějaký papír, strvzenka na rodinu...