Re: Kamarádka

Mám taky ráda naklizeno, chápu tě. Bydlíme ve svém, ale i tak mě mrzí, když se něco poničí, znečistí... Jenže jak tu někdo už psal - dokud jsem neměla děti, byla jsem strašně chytrej kritik všech byť jen trochu zlobivých dětí. Zcela nepokrytě a upřímně jsem se podivovala - proč si je ti rodiče proboha neusměrní? ... No, tak mi Pán Bůh nadělil dva extra kousky, sice nedemolují, ale roztahají všechno, i do skříní by u kdekoho vlezli, jsou děsně hlučný, vyžebrávají jídlo... Když přijde návštěva s malými dětmi, beru to tak, že budu muset uklidit celý barák, většinou sedíme a povídáme, hrajeme si s dětma a bavíme se, uklízí se až nakonec hromadně. Když se něco náhodou rozbije, je to smůla, ale s tím se musí počítat, děti napomínáme (navzájem), jen když je to za hranicí, návštěvu si máme všichni užít. Jen bych ale chtěla dodat, že ta matrace by mi taky vadila fakt hodně, čekala bych přinejmenším omluvu a snahu to napravit.