Pepi, nechala jsi to zajít moc daleko. Já vím, že řeči o nastavení mantinelů hned od začátku už ti nijak nepomůžou, ale je to tak.
Je mi někdy záhadou, proč to ženy nechávají dojít tak daleko, proč si neberou co chctějí od začátku, protože to tak má být, a ne až jako důsledek vyčerpání, frustrace, a jako formu boje.
ve vztahu mají oba práva i povinnosti, a to po celou dobu trvání vztahu. Nevím, jak velkého máš kojence, já plně kojila dlouho a miminka neopouštěla. Sotva ale něco zkousli, prostě jsem si brala čas pro samotu (většinou na klidný nákup, posezení v kavárně s knížkou, plavání), pro sebe.
To není boj, to je NORMÁLNÍ.
Je fakt, že jsem tohle nikdy neřešila, neznám tebou popisovaný typ chlapa, ani nevím, jak na něj působit... ale já bych ho prostě požádala, aby byl večer doma, sdělila mu vše, co chtěla, na manipulující obvinění typu hysterka umím nereagovat, a prostě si čas pro sebe vzala. Kdyby si myslel, že unikne tím, že bude chodit z práce ještě později, děti mu tam prostě dovedla a odešla (už jsem to udělala). Bylo by na něm, jak si to zařídí, jaké komplikace mu to přivodí, zda se o děti postará či je dá někomu na hlídání, třeba by ho to probralo a příště konečně vnímal. Že nemluvím nadarmo.
Musíš být ale autentická. Vyhrožování rozpozná už malé dítě. Prostě říct, tak to je, tak to bude - a BUDE
