Kamarádka neustále triumfuje

Pěkné odpoledne. Mám "kamarádku", z které už mi začínají vstávat vlasy hrůzou na hlavě. Cokoliv řeknu, udělám, vždy to něčím přebije. Když já dělám řízky, ona dělá bifteky. Když jí řeknu, že budeme tapetovat obývák, tak ona řekne, že už by to doma nikdy nechtěla. Koupili jsme si jeté auto, ona že by tuto značku nikdy nechtěla a řekne schválně jinou a že teď budou kupovat dvě nový. Koupila jsem dcerce obyčejnou panenku, ona že by obyčejnou nikdy nekoupila. Musí to být značka. Koupili jsme si novou televizi, ona že si koupili větší, zrovna nedávno.
"Kamarádka" je doma na mateřské se dvěma dětmi. V životě sama vůbec nic
nedokázala. Vše ji koupí její rodiče. Její matka je totiž podnikatelka, mají menší továrničku, zaměstnává kolem 40 lidí. Fungují dobře, takže peníze jsou. A to je kámen úrazu. Cokoliv kamarádka potřebuje, tak jí koupí rodiče. Postavily jí barák, obě děti zahrnují luxusními dárky. Takže díky podnikání její matky má naprosto všechno. A jak tušíte, všechno má samozřejmě lepší. Utrácí za pro ní nepotřebné kraviny jen pro to, že jsme si to koupili my nebo že to mají třeba sousedi. Cokoliv řeknu nebo pořídím já, všechno pomluví. Nevím, co mám dělat, už mi to její triumfování vážně
leze krkem. Snažím se jí vyhýbat jak jen to jde, ale nejde to, protože se stýkáme v jedné partě a nechci tam dělat zle. Nejsem tolik
asertivní, abych ji poslala do háje. Přemýšlím, že jestli to půjde takhle dál, že jí asi praštím pánví po hlavě. Jenže to by mi hned řekla, že má doma lepší pánev. Navíc když si třeba postěžuju, že zrovna msuím šetřit nebo že musím koupit něco, tak ona si začne okamžitě stěžovat, že ona musí šetřit ještě víc a musí koupit tohle a jak jsou na tom mizerně, přitom to není pravda. U ní doma se nestýkáme, takže nevím, jestli si opravdu vše co tvrdí kupuje nebo má prostě takovou potřebu vždy vše přebít, nechápu. Nechci aby to znělo jako závist, my jsme spokojená rodina, máme se rádi, hlady netrpíme a jsme spokojený, mám dva chlapečky a myslím, že mají vše co potřebují, ale tohle nechápu. To fakt není věta, aby jí okamžitě nepřebila tím, že buď já to mám na prd nebo ona tisíckrát lepší/horší. Znáte takové lidi? Proč to dělají?