Je syn nácek nebo jsem já paranoidní?

Ahoj, píšu radši anonymně, nechci, aby si tohle se mnou někdo spojoval. Mám šestnáctiletého syna, gymnazistu, spíš introverta. Je hodný, pracovitý, chytrý, vím, že nepije a nekouří, má odpor k drogám, nechodí na diskotéky. Odjakživa čte, i válečnou literaturu, ale asi před třemi týdny jsem šla k němu do pokojíčku a právě četl na počítači Mein K. Že prý není nic špatného na tom, si to přečíst a utvořit si na to svůj názor, že nenávistných projevů je plný i Korán, nebo Talmud, a přesto se nezakazují. Ale i tak jsem se ho průběžně vyptávala na tu knížku, prý je zajímavá a poučná. V prádle jsem našla tričko s nápisem „S poctivostí nejdál dojdeš, s tolerancí brzy pojdeš!“ a patřičným obrázkem. Prý recese.
Včera mi půjčil svůj notebook, protože náš počítač je v opravě, potřebovala jsem se podívat na odjezdy vlaků. Na ploše má fotku vojáků, tak jsem se ho zeptala. Vypěnil, ať už mu dám proboha pokoj, že jsem stíhačka a pokud to tolik chci vědět, jsou to čeští legionáři v I. světové válce. Občas slyším texty písniček, které poslouchá, je to nějaká kapela Buldok, měl i na ploše pár písniček. Jinak se nezměnil, nemá holou hlavu, obléká se normálně, i chová.

Podle manžela mu mám dát pokoj, podle své matky přeháním. Fakt jsem paranoidní?