Re: Setkání s agresorem

Ahoj,

ráno bývá moudřejší večera. Na bolest máš právo a už jsi to určitě zaspala a dost možná to ráno nevidíš tak černě, jako v noci.

Souhlasím, že to bohužel nemáš zpracované, ale to není tvoje chyba, všechno má svůj čas a některé křivdy prostě bolí dlouho.

Na druhou stranu, věř tomu, že asi každý člověk má někoho takového, kdo mu dost ublížil a s kým se prostě setkávat proto nechce (když by to nebyla učitelka, tak třeba nějaká ta koza, která si začala s tvým mužem, bývalá šéfová, která ti dělala z jinak fajn práce peklo atd.). K životu to prostě patří. Buď ráda, že je to "jen" jednou za rok.

Měla jsem (vlastně mám) jednoho takového muže, se kterým jsem se "musela" jednou za cca půl roku potkat. Podobně jsem byla stavěna před volbu, buď se akcí neúčastnit (např. i svatba) nebo "ho strpět". A to (narozdíl od tvé učitelky, věděl on i někteří další lidé z kolektivu), o co šlo. Nejvíc mě sr..., že on se z akce nikdy neomluvil, byl tam taky za hvězdu, a mě bylo blbě jen při pohledu na něj. Kupodivu, čím víc těch akcí bylo, tím snáz se mi to zvládalo (několik akcí jsem se šklebila, pak mu místo ruky podala jen malíček, pak už jsem mu byla schopná (jednou) podat i ruku).

Pomohlo mi:
- lidi kolem to věděli (ne všichni), ale naučila jsem se jim to říkat - já se neměla za co stydět, přece - stydět se měl on - říkala jsem jim to mimo tu akci, prostě někdy - oni to potom chápali a pokud to šlo, tak ho nepozvali (ne vždy to šlo a jistě byly i akce, kam pro změnu nepozvali mě, ale to mi bylo celkem jedno)
- on to věděl - tj. netvářil se pohoršeně, že se k němu chovám odměřeně, "že mu ani tu ruku nepodám"
- zpracování v sobě - myšleno ne zapomenutí bez vyřešení - ještě nemá odpuštěno, ale už jsem o pořádný kus cesty dál (na to máš příští rok) - přečetla jsem nějakou literaturu na dané téma, pochopila, že moje pocity jsou normální, pochopila, že moje tehdejší chování mu "nahrávalo k ubližování" a naučila se chovat jinak
- celkově se posunula ve svém životě k lepšímu (nesnášela jsem pocit, že na akci on vykládá, jak má super ženu, super děti, super práci..., když já jsem byla zrovna nezadaná, v práci bída atd., to byl takový pocit, že "jaktože tomu haj..... se tak daří, když si to vůbec nezaslouží")
- na akci, kde měl být až do konce, jsem obvykle odcházela brzy. Pokud jsem měla pocit, že "já mám větší právo tam být než on", tak jsem mu naopak po nějaké přiměřené době řekla, aby odešel on ("to ti není trapný tady ještě trčet?" - tím, že věděl, opravdu tato věta stačívala k tomu, aby do půl hodiny odešel)

Víš co, určitě ti nepomůže 100% totéž, co mě, ale zkus:
- uvědom si, že většina lidí měla nějakou tu krá.. učitelku, která jim znepříjemňovala život (a nemusí to být přímo těžká šikana), takže když to (některým) kolegům řekneš, ne celou pravdu, chápu, že to se nedá, když jsi to nedokázala říct ani manželovi, tak tě pochopí a podpoří (třeba stylem - ta ...., co to bude moderovat, mě na základce učila. Věříš tomu, že to byla totální káča? Děcka dost ponižovala, měla své tvrdé neoblíbence, kterým to dávala dost vyžrat, uměla si těžce zasednout, fakt jsme její hodiny nenáviděli. Je hrozné, jak se teď prezentuje jako vtipná a v pohodě ženská. Nevím, kde tenkrát brala tolik zloby a nenávisti. Základku mi dokázala totálně znechutit. Fakt doufám, že mě nepozná a nebude chtít probírat "staré zlaté časy na základce". Podrobnosti rozebírat nemusíš, každý si představí tu svoji neoblíbenou učitelku a bude chápat)
- manželovi bych asi řekla pravdu celou, detailů jen tolik, na kolik se cítíš, jestli tam půjdeš, bude fajn, když tě podpoří - bude stát vedle tebe, odpustí si "nepatřičné" poznámky stylu - ta moderátorka je super, že? atd. Pokud tvůj muž nemá empatii, nešlo by najít podporu v nějaké kamarádce nebo nejcitlivějším kolegovi, kteří tam budou? Taky proto, aby tě dokázal vysvobodit, kdyby si náhodou chtěla s tebou povídat, nebo aby chápal, když to nedáš a budeš chtít odejít brzy (ona asi těžko bude moct odejít dřív).

No, napoprvé to nemusíš zvládnout úplně nejlíp, ale já jsem fakt každou další akci zvládala líp a líp (naposledy letos na začátku roku jsem se s ním potkala, jeden z lidí, který "ví", aniž jsem ho o to žádala domluvil s organizátorem takové uspořádání, že jsem ho přímo potkala asi jen na minutu, já s bezvadným chlapem, těhotná, s prací, která mě baví, už jsem dokázala s ním i 3 společenské věty prohodit a podat mu tu ruku, a ani mě to nerozhodilo ).

No, budu ti držet palce a věřím, že to dáš. Třeba to tak je zařízeno proto, že něco chce, aby sis to vyřešila a třeba za příští rok se v tom dokážeš posunout.