Jak se naučit být kompatibilní s manželem?

Předem se chci omluvit za poměrně plytké téma, zvlášť těm co řeší opravdové problémy.
Můj muž je přesně pravý opak mne. Já klidná, empatická, vlídná. On výbušný, pesimistický, nenávistný. Já pracovitá, on líný. Já společenská, on samotář.
Náš vztah je vlastně hlavně o kompromisech, kdy většinou musím ustoupit ze svých návyků já. Od té doby co máme děti jsem musela hodně omezit ze svých koníčků. Nevadí mi to, protože je to kvůli dětem a ty jsem si přála. Manžel si ovšem myslí, že on nic omezovat nemusí. Je stále na počítači, hraje hry (wow a mafia 2), já to beru, taky mě baví hry, ale zásadně nikdy nehraju, když mám děti vzhůru. Manželovi je to šumák.
Jeho řežim dne je jednoduchý (pokud má volno), spí do do oběda, udělá si snídani, kterou si okamžitě odnáší do svého pokoje k pc, kde zkejsne až do nočních hodin. Vylézá jenom na wc a jídlo. Nekecám! V podstatě kvůli pc nestíhá normální život. Ano je závislý, ale sám si toho není vědom a odmítá toto tvrzení. Když jsme se nedávno přestěhovali a ještě nám nešel internet, byl to skoro ráj. Trávili jsme odpoledne venku, podvečery zvelebováním nového bytu a večery sledováním filmů. To je teď už minulost. Co nestihl přivrtat, natřít, nakoupit do té doby, to už prostě nikdy nedodělá. Poličky nám tady stále stojí opřené a skříňky do koupelny mít nebudu nikdy.
Jeho lenost to je další kapitola sama pro sebe. Tady nejde jen o to, jsem unavený, dneska na to prdim. Tady jde o to, že on na to prdí celý život.
Chybí mu i jakákoli iniciativa. Všechno, co jsme doteď podnikli vzešlo jen z mé hlavy. On se jen veze a to i doslova. Když někam jedem, on neví kam přesně jedeme, kudy pojedeme, jak dlouho tam budeme, co tam budeme jíst. Prostě nic! Všechno musím zařídit já.
Na chatu tchýně jezdí jen z povinnosti a ke všem pracím, které ho poprosí, aby udělal, se staví stylem: tak já ti teda tu trávu posekám, já ti to kolečko odvezu atd. Nikdy ho nenapadne, že by se sám od sebe zvedl a začal natírat zeď nebo tak něco. Zato já se od rána třesu až aspoň jedno dítě usne, abych mohla rychle něco udělat. (I na zahradě i doma).
Když se doma něco rozbije, je to smůla, rozbité to zůstane už navždycky. Pokud teda ovšem na toho někoho nezavolám a to jsem udělala jednou a strašně se urazil a měsíc se se mnou nebavil. Prý jsem ho ztrapnila. On je přece chlap a to je jeho práce. To jsou jeho slova, ovšem činy už tomu neodpovídají.

Když ještě nebyli děti, tak jsem byla schopná si dát večer skleničku vína a začít tapetovat chodbu nebo natírat okna. No když jsem to tak chtěla praktikovat i v naší společné domácnosti, málem se z toho po..al. Prý ho tím hrozně znervozňuju.
No nic. A jak to máme teď? Kompromis, když je doma, je ten, že nedělám nic navíc. Tzn. klasika uvařim, vyperu. Nic co by ho mohlo rušit. Pokud je doma déle jak dva tři dny, už tu máme docela chlívek. Nejradši mám když je na noční, protože jsem sova a můžu si po večerech v klidu uklidit šuplíky, umýt koupelnu apod.
Celkově situace na palici, on by potřeboval trochu Duracelek do zadele a já něco na zklidnění, protože podle něho mám moc energie. Přála bych si aspoň trochu snahy z jeho strany. Je přesvědčený, že jeho povinnosti končí s jeho pracovní dobou. Přijde domů a má leháro. O víkendu si klidně může spát do kdy chce, já mu do toho nemám co kecat. Ale co povinnosti k rodině? A povinnosti k domácnosti? To nemusí mít? Je pravidlem, že když jsem na RD, že převezmu povinnosti i za pracujícího partnera? Já každý den vstávám v půl sedmý, několikrát za noc vstávám k dětem. On většnou nemá ani tušení, že jsem spala v noci v kuse třeba jenom dvě hodiny... (Omlouvám se těm, co nespí vůbec)

Napsala jsem jenom jeho negativní stránku, samozřejmě má i dobré vlastnosti. Zas takový vůl to není. Důležité je, že nepije, nebere drogy, nemá milenky, nehraje na automatech, vydělává peníze a nebije mě, ale pěkně mě s..e, to zas jo.
Jak vydržet a nezbláznit se. Do práce půjdu až za 3 roky, do té doby budu mít jen příležitostně brigádu, ale celkově budu pořád víc doma, což mi na psychice taky moc nepřidává.
Děkuju všem co dočetli až sem.