Re: Jakou perspektivu má manželství?

Kelčo, tohle nebude moc populární, ale řeknu, co si myslím. Já tento svět znám. Svět hospodářství, dřiny, dřiny a zas jen dřiny. POchází odtud polovina mojí rodiny, a existují jen dvě cesty - buď se tomu přizpůsobíš, nebo odejdeš.
Je ztrátou času myslet si, že najdeš kompromis, že něco "vykomunikuješ", vyřešíš... nebudeto fungovat. Buď budeš dřít, nebo odejdi. Oni nikdy neocení nic jako adekvátní náhradu této dřiny. Klidně si studuj, vychocávej třeba deset dětí, buduj dům, ale až si uděláš svou práci na hospodářství. Takto uvažují a ty na tom nic nezměníš. Ani poradce, ani nikdo.

Pak je cesta, jak to udělala moje máma. Vzala si zemědělce, který přes týden makal v zaměstnání a po té na chalupě a zahradě. Máma na nás a vše kolem domu byla sama, vedla ještě denně sportovní oddíl ve volném čase, po večerech šila, pletla, zavařovala,,, ale i tak se občas někomu zdálo, že dělá málo, a měla by víc.
Takže si žili defacto vedle sebe. Dnes by z toho byl problém na entou, ale jim to prostě vyhovovalo. Mamka ale byla dost solitér (to mám po ní), takže jí tento způsob života vyhovoval, mít denně doma muže a muset stále komunikovat a řešit, asi nám uteče

Musíš se sama rozhodnout, zda to bereš, nebo ne. Zda zvládneš život vedle někoho - poznámky o tom, že toho málo děláš, od sebe odrážej a nenech se zvyklat, děláš toho dost, je zbytečné přesvědčovat někoho, kdo je nepřesvědčitelný. Pro zemědělce budeš vždy málo pracovitá.
Nebo začneš dřít, nebo odejdeš.
Prostě stručně a narovinu - jsi to ty, kdo musí něco udělat. On to nebude.