Jsou Češi extrémně bezdotykoví?

Přiznám se, že mě k založení téhle diskuse přiměla diskuse jiná, o citové vyhladovělosti a tam příspěvek Margot o tom, že lidi u nás se sebe navzájem málo dotýkají. Že je bráno za krajně nepřirozené, kdyby se např. dvě, tři kamarádky vzájemně důvěrně fyzicky dotýkaly /není myšleno dvě lesbičky, které provozují sex/, ale důvěrné láskyplné dotyky, což je v jiných komunitách běžné. Přinejmenším je běžné ale aspoň objetí, polibek, to všecho je pro většinu Cechů v přátelském styku naprosté tabu.




Upřímně - taky si myslím, že Češi jsou v tomhle totálně studení čumáci. Stačí přejít do jižní Evropy a už je to jiné, přátelé se při setkání obejmou, případně líbnou na tvář, prostě probíhá výměna energií.

U nás si navenek každý drží distanc.

Podobné projevy v podstatě nesexuálně ženské náklonnosti jsou brány téměř jako projev sexuální úchylky. Je to hluboko v podvědomí lídí, že kdo se takhle projevuje, musí být lesba, přestože dotek není nutně sexuální.

Přitom ale většina lidí podle mě nedostatkem lidské sounáležitosti, hlubšího přátelství, života v komunitě strádá.

Ceši jsou národ, který má extrémně mnoho psů. Skoro každá rodina už dneska vlastní psa. Bohužel to vidím tak, že ten pes nahrazuje právě tu to bezprostřední přijetí jiného tvora, projevy spontánní náklonnosti - to, co my si vzájemně nedáváme.
Přijatelné je ňuchmání v rámci milenecké lásky, v rámci lásky k malým dětem - a to je tak všechno. Ostatní vazby nejsou dotykové.


Tak co vy na to? Byly by pro vás vzájemnmé nepartnerské, ale přátelské a láskyplné dotyky od známých, kamarádek přijatelné?

Margot to např. hezky popisuje jako "opičí obírání" /jako si dělají navzájem opice v rámci projevů přátelství/, ale možno i jiné formy - nejen česání, ale i spontánní dotyky - namasírování zad kamarádky, co je ve stresu, nebo její objetí, přijatelné?

Spousta lidí je citově vyhladovělých, ale ten cit by mohli dostat i jinde než v partnerském vztahu. Jenže v naší společnosti ho nedostanou.

Máte stejný názor jako já a Margot?