Re: Ahoj při čtvrtku

No, jo - chlapi to vše opravdu vnímají jinak. Jsou i tací, kteří nepomáhají s prckama, dokud nepovyrostou alespoň do chodícího věku.... Takže přestože ten můj, není žádný extra ťuťu, ňuňu a vůbec se nezajímá o věcí kolem porodu, natož okolo věcí, které jsou potřeba apod., jsem ráda, že dokáže pomoct a postarat se o děti a pak i o mrňouse, co se týče třeba přebalení, pochování... Věřte, je to děs, když chlap své vlastní dítě ani nepřebalí, nepohlídá - bohužel to znám od své sestry, tedy spíš jejího přítele... Můj chlap byl tedy i po dvakráte u porodu, pokaždé jsem měla silné křížové bolesti, strávila jsem všechen čas ve sprše, on tam se mnou, nemocniční hadry durch mokré, držel sprchu na zádech, podával pití, ručník... bylo super, že tam byl... Jo a pokud něco chci, aby věděl (jakože pokud možno nechci oxytocin, tlačení břicha apod.), tak mu to prostě řeknu, aby o tom věděl, kdyby něco
Tak měj Pippi s tím svým trpělivost, je to navíc první dítko, on se s tím taky musí srovnat, nevnímá to jako my... Ale chápu Tě