Silvestr - každý sám a co děti?

Inspirovalo mě téma Jak přežít Silvestra. U nás je to dost problém a téma hádek každoročně, protože manžílek rád jezdí na hory s partou lidí (není to nijak pevná skupina, dost se to obměňuje a to mi na tom i vadí, že z těch našich starých společných známých už tam skoro nikdo není a ty nové lidi neznám nebo je nemusím), do dost drsných podmínek... a já nechci, respektive bych i na 1-2 dny tam jela, ale pro naše malé děti je to absolutně nevhodné, pro batolata je to prostředí koledující si o úraz, navíc chata dost vysoko v horách, nedostupná... za svobodna a bezdětna jsme tam jezdívali spolu, ale teď máme dvě malé děti a už mám pocit, že jsme někde jinde než většina těch lidí, co se tam schází. Muž tam ovšem stále jezdí rád, už kvůli těm horám. Já bych na hory i jela ráda, ale někam do slušné chaty či penzionu, kde by se to dalo zvládnout i s dětmi, navíc se mi nelíbí představa, že oni hned ráno vyrazí na běžkách na celý den na túru, pak do hospody a já se budu stejně placatit s dětmi sama. Navíc by to bylo finančně náročné. Mně by nevadilo být doma, ale nemáme žádné společné přátele z okolí nebo s dětmi, co by třeba chtěli být s námi. Rodiče mají svůj program, tam otravovat nechceme. Prostě nevidím žádné snesitelné řešení přijatelné pro všechny. Jak to máte vy? Pustily byste muže samotného na hory a byly s dětmi doma? Toho mám plné zuby po celý rok. Jely byste taky? Nebo jak to vyřešit?