Tussi, neporadím, jen chci napsat svou zkušenost s kojením.
Dcera se ve 3 měsících rozhodla, že nechce pít z prsa. Ten bojkot nešel překonat, zkoušela jsem kdeco. Asi se mi hůř spouští mléko a ona nebyla dost trpělivá, zuřila, ječela, jen jsem prso vytáhla. Kolila jsem ji pak aspoň ještě v noci do 5 měsíců, pak už nechtěla vůbec. Po celou dobu jsem jí MM odsávala...do jednoho roku. S tou odsávačkou...nejprve jsem ji měla půjčenou a chtěla jsem ji kamarádce vrátit, že je pokažená. Nešlo mi vůbec nic odsát. Stejně těk v nemocnici, když jsem musela dvakrát po porodu do narkozy (revize), jsem neodsála vůbec nic. Pak si ta prsa nějak na odsávačku zvykla a odsála jsem i celou dávku 100-150 ml, ale až po čase (možná přibylo mléko při tom odsávání).
Syna jsem po nezdarech chtěla kojit moc, hlavně z pohodlnosti. Po císaři se mi ale mléko také nějak nechtělo tvořit. Odcházela jsem z nemocnice, že prcka budu muset dokrmovat. Pár dnů jsem to zkoušela bez dokrmu, ale měla jsem pocit, že má hlad, málo přibýval. Byla jsem z toho psychicky na dně (hormony...šestinedělí), fakt jsem byla hodně rozhozená, že se to zase nepovede. Pak jsem to vnitřně v sobě zlomila. Řekla jsem si, že jsem dospělá, že nebudu hysterčit kvůli kojení, vyplakala jsem se, udělala jsem za myšlenkou, že nebudu kojit, tlustou čáru a poslala manžela koupit BEBU. V momentě, kdy jsem měla BEBU (nenačatou) doma a můj mozek pochopil, že moje mimi neumře hlady, že je tu jiná možnost, asi jsem se zklidnila a mléko se začalo tvořit - asi fva týdny po porodu. V současnosti má můj chlapeček 20 měsíců a já si nevím rady s jeho odstavením, protože na prsu by byl nejraději pořád 

 Do půl roku jsem ho kojila plně, bez přikrmování.
Vím, že rady typu "zklidni se" lezou děsně na nervy. Taky mi nešlo zklidnit se v začátku kojení. Myslím ale, že u syna mi hodně pomohlo to, že jsem měla UM doma jako jistotu a smířila jsem se vnitřně s myšlenkou, že kojit prostě nebudu. Jakmile to přebolelo, mléko se najednou tvořit začalo. Z koupeného UM jsem pak v půlroce dělala kaše 
