Re: Vybíravost v jídle u syna

taky nesnáším vybíravost (u nás je to někdy ve variantě že si syn řekne co by chtěl, pak do toho dvakrát rýpne a nechá jídlo nesnědené). ALE - ještě víc mi vadí když to manžel hrotí. Teď tu nebyl měsíc (služebně pryč) a konfliktů s jídlem zdárně ubylo. Sice mě to dere že to nesní, ale v klidu se domluvíme že si dá ještě jednu-dvě lžíce a pak to nechá (odpírám teda sladkosti). Ale jakmile na něj manžel u stolu zvýšil hlas a začal tlačit ve smyslu "to dojíš" tak byl zásek, řev a třeba se i poblinčil (jsou mu tři a půl). Takže jsem musela nejdřív zpracovat manžela aby to tak nehrotil (no a pak tím že odjel tak se fakt projevilo že bez nervů to prostě buĎ sní nebo nesní ale je klid a nikdo nebulí). Jo a ve školce paní učitelka tvrdí že docela jí, jen jednou vrátil oběd takřka netknutý (jídlo které měl rád - maso a knedlíky) a prý hlavně proto že chtěl být "první" kdo to má snědené (je fakt že doma je vždycky beznadějně poslední protože se v tom rýpe dlouho). Tak to jsme si vysvětlili a syn už jí normálně (ne vždy a všechno ale nevyhazuje plný talíř jídla).