Re: Hádky o blbosti

Tak to je bezva diskuse, čtu to tady a chechtám se skoro nahlas.
Takže: Můj muž byl od maminky zvyklý, že ONA a jen ONA mohla rozhodnout, zda je oblečení špinavé a vhodné k praní. Takže ho nechával (a tchán odnes nechává) po židlích a křeslech a babi to večer (někdy i po několika dnech!!!) prošla a vybrala věci na praní. Hned po svatbě jsem mu řekla, že toto já dělat nebudu, že se prostě svleče a spodní prádlo + košili dá do koše na praní, kalhoty a mikinu na "mlčícího sluhu", aby si to druhý den vzal. A že co není v koši, já neperu.... Dopadlo to tak, že neměl co na sobě a všechna křesla a židle byly obložené haldama oděvů. Vydržela jsem a on se naučil....
Po té, co párkrát NEVIDĚL košili či troko ve skříni, kam jsem mu to dala, jsem mu vyžehlené štosy dávala na pracovní stůl a dodnes si to uklízí sám. Co si tam sám dá, ví kam si to dal....
Čím mne děsně vytáčí je to, že se mně i po 25 letech je schopen zeptat kdy máme ručníky, utěrku nebo něco podobného... Máme to 25 le na stejném místě....
Co mne také také vytáčí je to, že DENNĚ musí vynest koše (třídíme odpad - proto množné číslo. Máme koš na plasty, papír, kov a zbytkový odpad) a to i kdyby tam byl jediný papírek nebo jediná plechovka. Přijde mi to jako ztráta času, prostě bych to vynášela třeba jednou týdně a nebo pokud by to dříve bylo plné.... Také mne rozčiluje, že vezme plasty a odnese je, vrátí se, vezme sklo a jde se sklem, vrátí se a jde s papíry.... Když tu není, tak si nachystám vše v igelitkách ke dveřím, pak jdu nakoupit, po cestě se stavím u kontejnerů a nahážu kam co patří.... On si furt stěžuje, jak má málo času, ale klidně se půldruhé hodiny věnuje "odpadovému hospodářství", jak já tomu z legrace říkám....

Takže jsou věci, co jsem muže odnaučila - to co mi MOC vadilo a jsou věci, které mi sice lezou na nervy, ale neřeším je. Ale rozhodně se kvůli tomu nehádáme....

Simča