Všechno se to sype

Zdravím.
Moje téma je nepříjemné a nechci kazit náladu, ale už je toho moc a potřebuju to dostat ven...

Odkud začít? Kamarádka má syna (o měsíc staršího než můj rarach) a od jeho prvních narozenin mají kolotoč hospitalizací. Je to onkoligickej pacient, má za sebou 11 operací, poúrazovou epilepsii, 4krát se už učil chodit a dnes mi psala, že na magnetu je zas nález, že co viděla, vypadá to hodně zle a že dr s ní bde mluvit asi až zítra, tak má nervy v kýblu. Nakonec to možná dr vyhodnotí líp, než se zdá, ale jelikož si prošli takovým martiriem, tak už taky trochu ví, co na magnetu co znamená a hlavně vidí na synkovi, že to dobrý není...

Druhá moje kamarádka má manželství v rozpadu. Mají děti 3 roky a druhému kloučkovi jsou jen 3 měsíce a 28. 12. jí manžel oznámil, že někoho potkal, je zamilovanej jak v patnácti. On dělá v německu, vždy je na 9 dní pryč a 5 doma. Bydlí daleko od místa, kde vyrůstala a kde má, sice minimální, ale nějaký, zázemí. Mají barák, kterej není dodělanej, ale je tam velká zahrada, starší si konečně zvykl na školku, má tam kamarády. Když se rozvedou, prodá se dům, poplatí se půjčky a na nový bydlení zbyde s bídou milion. A ona má strach, že jí o dá synátor vyžrat, jestli půjdou do malýho bytu. Nehledě na to, že ona sama je momentálně v dolní části zad. Za těch pár dní zhubla 15 kg, ztratilo se jí mlíko....

Další 2 kamarádky se budou během jara rozvádět. Ale ty se tak rozhodly samy, nemají tak malý děti a sou skoro i šťastný, ale stejně nevím, jak s nima mluvit...

U nás doma taky krize. Matka, u které bydlím, mě na silvestra vyhodila z domu, pak mě ale "milostivě" vzala zpět. Jenže já vím s určitostí, že při nejbližším konfliktu to udělá zas. Už v mé pubertě takhle řešila všechny hádky.

Prostě všechno se to sype. Já, jelikož sama nejsu psychicky v pohodě, nevím, jak s kamarádkama mluvit, aby to nebylo ještě horší. Nemám problém, že by se mi nemohl někdo svěřit, že bych nesnesla naříkání či slzy. Ale toto je fak už i na mě moc. Mám starch, že udělám něco, čím jim ještě přihorším (řeknu něco, co je dorazí, připomene jim, jak moc je to v háji), ale nechcu se od nich odstřihávat. Ony o kontakt stojí.

Jak to mát vy, když se ačne všechno kolem sypat? Pokud jste něco z výše popsaného prožily, jak vám okolí nejvíc pomohlo? Na mým místě, vylašlaly byste se na ty obavy a proště se s nima vídaly i s rizikem, že to nezvládnete a třeba NEŮMYSLNĚ situaci ještě zhoršíte? Dá se ta situace vůbec zhoršit?

Díky za rady... Budu teď mimo pc, ale budu se sažit reagovat přes mobil.