Ztracená synova důvěra k učitelce ve školce

Nejdříve bych popsala situaci:
Syn nastoupil v listopadu po dovršení 3 let do školky. Po počátečním nadšení vystřízlivěl a zjistil, že s maminkou mu bylo doma líp, občas ráno udělal scénku, ale podle paní uřitelky si pak už celé dopoledne nevzpomněl a byl v pohodě. Ve školce má starší sestřičku, třídy jsou ale rozdělené podle věku, takže spolu čas tráví jen na zahradě. Prosinec jsme školku vynechali kvůli nemoci a Vánocům. Na konci prázdnin jsem ho pomalu připravovala na to, že zase do školky půjde, na to odpovídal, že tam rozhodně nechce.
Včera mi uklizečka při vyzvedávání řekla, že na vše odpovídá pláčem. Ptala jsem se doma, jestli brečel, prý že jo, na zahradě. Dcera mi řekla, že ležel na zemi, učitelka ho zavolala, on odmítal jít za ní, takže dostal na zadek. Brečel tím pádem ještě víc, byl usazen na lavičku a bylo mu řečeno, ať nebrečí, že to nebude nikdo poslouchat.
Dnes mi přímo učitelka řekla, že má problém, že s ní vůbec nemluví, ani o svých potřebách. Překvapilo mě to, na svůj věk mluví velice dobře, má bohatou slovní zásobu a doma se mu pusa nezastaví.
Celý den o tom tady přemýšlím a je mi ho velice líto. Dospěla jsem k závěru, že si učitelka nezískala jeho důvěru (zatím) a že je ještě prostě malý na to, aby mluvil o svých potřebách s někým, ke komu důvěru nemá.
Už před Vánoci mi dcera říkala, že dostal na zadek za to, že vylezl na průlezku až nahoru a nechtěl jít za učitelkou na její vyzvání. Sám mi řekl, že se bál, že dostane na zadek.
Nechci se syna zastávat, ale nepřijde mi to úměrné řešení situace.
Podle slov dcery je tam plácnutí na zadek od učitelek běžné. Chápala bych to ještě u agresivního nebo nebezpečného chování, ale tady mi to přijde zbytečné.
Co si o tom myslíte vy?