Re: Těhotenství po interrupci

To, že netoužíš po disku a chlastání a podobně, je sice fajn a já to tak v osmnácti měla taky. Vdala jsem se, manžel je ale o deset let starší a už v té době tudíž vydělával peníze a o mě i našeho plánovaného a chtěného syna, který se narodil tři týdny po mé maturitě, se postaral. Stejně tak se o mě a naše děti (3a půl a 1a půl) stará doteď. Jenže-on chodí do práce, na fotbal, na trénink. Já se starám o domácnost, děti a sedím doma na zadku, protože nemám ani autoškolu (ale držte mi palce od února začínám) a jsem tak díky životu na vesnici odkázaná na něj. Nevadí mi to, jsem doma spokojená a většinou i šťastná. ALE- na to, co tě čeká s dítětem se nemůžeš připravit dopředu. Protože nevíš, jaké to je, a to ani kdž máš mladší sourozence. Ty ho nosíš, porodíš, kojíš, přebaluješ, vstváváš k němu v noci, bojíš se o něj, když je nemocné, počítáš peníze tak, aby ti vyšlo na plíny i jídlo až do další výplaty...Je to nádherný a nikdy bych nechtěla vrátit čas a udělat to jinak. Jenom je to dost náročný a někdy ani ta veliká láska na začátku a krásný plány do budoucna nestačí A neradí ti žádná zapšklá škebla, je mi 22.