Re: Tak proc neni osvobozena?

tinas,
a ony ty hodiny u kompu tráví ve škole? Proč by měla škola suplovat rodiče? Ono navýšit počet hodin tělocviku je fajn, ale buď by to bylo na úkor jiného předmětu (kterého? matematiky? češtiny? angličtiny? to jsou snad jediné předměty, které mají týdenní dotaci víc než dvě hodiny ) nebo by děti zůstávaly ve škole ještě déle, což by se rodičům také nelíbilo....

Obecně....vyvolat u dětí lásku k pohybu, pokud je to vůbec možné, mohou pouze rodiče. Většinou se člověk se vztahem k tomu nebo onomu rodí, případně přejímá vzor z domova....

Známkovat/neznámkovat výchovy nebo cokoliv, to je věčná debata, která nikdy neskončí. Já to mám tak, že buď známkovat všechno nebo nic a když známkovat, tak všechno stejně, takže buď budu u všech hodnotit posun v předmětu (když někdo neumí šplhat a na knci roku vyšplhá, i když mu to trvá půl minuty, když někdo umí šplhat, tak jestli se zlepšil o nějakou tu vteřinu atd......v přírodopisu, když někdo na začátku pozná 10 stromů, tak jestli jich na konci pozná třeba dvacet, jestli je pozná nejen podle listů, ale třeba podle kůry, šišek....) nebo budu hodnotit absolutní výkon stylem zvládnul/nezvládnul (kotoul, šplh za určitý čas, lomené výrazy určitý počet stromů....) bez ohledu na počáteční stav....
Když se výchovy nebudou známkovat, nebudou už ty děti v těchto předmětech dělat vůbec nic. Mám pocit, že panuje představa, jak děti nadšeně vbíhají do tělocvičny a nadšeně podle pokynů vyučujícího dělají vše, co jim předloží....bohužel je to tak, že co někoho nebaví, tak nejen, že to nedělá, ale ještě dokáže velmi snano pokazit hru nebo výkon ostatním....A i kdyby učitel neučil to, co má, ale to, c děti chtějí, tak se nezavděčí všem.....Měla jsem to štěstí vidět při tělocviku třídu (teda dvě spojedné třídy) osmaček...ty nebaví vůbec nic.....u nich ejen, že nelze vyvolat lásku k pohybu, ale dokonce ani ten pohyb...

Tím, že se výchovy neberou jako předměty rovnocené třeba matematice, jsou podle mě nejvíc bytí slabší žáci, u nichž mizí možnost vyniknout nad ostatní alespoň v něčem. Když mají jedničku všichni, tak je úplně jedno, jestli dítě něco umí nebo ne. Když by se neznámkovalo, bylo by to v tomto směru ještě horší, protože pak už by pro takové děti přestala existovat možnost ten průměr nějak vylepšit...

A že přírodopis se naučit jde a tělocvik ne? Není pravda...od kotoulu, přes šplh, běh, skok do dálky, až po házení míčkem a hraní her jako basket, vše je možné nacvičit, jen holt rodič nesedí s dítětem nad sešitama a učebnicema, ale jde s ním na nějaké hřiště...a pokud na to rodič není, pořád je tu třeba Sokol, kde lze naučit i mnohem víc, než dítě ve škole potřebuje....a když fakt není žádná možnost? No tak má dítě podobnou smůlu, jako když jiné dítě nemá v dosahu nikoho, kdo by mu vysvětlil třeba fyziku .

A že třeba v tělocviku není teorie? Je, jenže nikdo jí nepřikládá důležitost. A bohužel je jí málo. O slavných hudebnících nebo výtvarnícíc se dítě jakž takž dozví. Ale slavní sportovci? Pravidla různých sportů a her? Jak se správně rozcvičit, aby si člověk neublížil? To by, podle mě, mělo být součást základního vzdělání....jak si dítě může najít sport, který by se mu líbil, když ani netuší, jaké sporty vůbec jsou? Ostatně, některé děti velmi nerady samy to nebo ono dělají, ale o to víc je třeba baví dělat rozhodčího...to také nemůže dělat každý a přitom je to příležitost, jak se zapojit a ja mít sport rád....ale bez znalosti pravidel jaksi smůla....

Já osobně byc byla pro, aby se první dvě nebo tři třídy neznámkovalo vůbec a potom aby se používalo relativní hodnocení (posun v předmětu) a to od matematiky až po tělocvik....U výchov bych přidala trochu důrazu na teorii....
Škola není a asi nikdy nebyla od toho, aby vedla děti k lásce k tomu nebo onomu....to musí zařídit příroda a pomoct tomu mohou rodiče....škola může probudit zájem, který v dítěti spí.....a to dobrý učitel dokáže se známkami i bez známek....podstatné je vědět, že každý školní předmět budemít vždy část, která dítě bavit bude a která dítě bavit nebude....zejména na druhém stupni se bez známek ty části které nebaví, hodně těžko překonávají, k úplnému nicnedělání stačí i vědomí, že známka je nedůležitá.....

Co se týče kompenzací a náprav u různých poruch nebo nemocí...tam je to dost těžké...už proto mi tak vadí to absolutní hodnocení výkonu....relativní by tyto věci řešilo samo, nebylo by třeba žádných úlev....i astmatik může dokázat posun, může zlepšovat fyzičku (a podle mě by to tyto děti dělat měly, jen ne podle běžných metod, ale podle doporučení lékaře)....Pak už by stačilo nastavit individuální pravidla....nadání k tomu nebo onomu by pak rozhodovalo o tom, jak velký pokrok by dítě mělo udělat, aby dosáhlo té které známky....

O přijetí na střední školy by pak rozhodoval absolutní výkon ve vybraných předmětech, ne známky....Pak si i dokážu představit, že by nebyla nutná osmiletá gymnázia ani speciální školy......

Já vím, dost utopie....píšu, ja by se mi to líbilo....

Jinak trojka z tělocviku je nepříjemná, zejména pokud by měla být jediná....ona jediná trojka (nebo čtyřka) vždycky dost naštve a je jedno, z čeho je....
V případě zakladatelky bych se pídila po klasifikačním řádu. Pak bych zjišťovala konkrétní kritéria (třeba jaký výkon v tom nebo onom je potřeba na konkrétní známku)....pak bych do toho nechala zanést omezení, které má dcera (neměly by se hodnotit výkony za běh atd.). No a pak už by mělo být celkem dobře vidět, jestli učitel(ka) hodnotí podle předem daných kritérií nebo jen podle vlastních pocitů, a dá se k tomu nějak postavit....akorát už na to není moc času, ale v případě nesouhlasu se známkou lze požádat o odložení klasifikace a tohle vše řešit...